VIDEA


 

 

 

 

 


Rok milosrdenství a my

Rozhovor na téma probíhajícího Roku milosrdenství, o pomoci nevěřícím členům rodiny, o zástupném vyznávání vin, o zlu ve světě a o tom, jak mu můžeme odolat.

více

Pokoj vám (Jan 20,19-31)

Ježíšovo poslání má pokračovat v životě jeho učedníků. Mají svědčit o milosrdné lásce Otce a zprostředkovat jeho milosrdenství. To však nejsou schopni bez zvláštní milosti Ducha svatého. Proto při svém zjevení po velikonocích ve večeřadle Pán svým učedníkům nejprve zprostředkoval svůj pokoj a dal jim dar Ducha svatého, aby i oni mohli přinášet pokoj a odpuštění. Rány, které si Pán ponechal na svém oslaveném těle se staly pro nás branou Božího milosrdenství, kudy i my můžeme vcházet a nalézat přijetí, milosrdenství, uzdravení a pokoj svým srdcím.

více

Služba (Jan 13,1-15)

Vše, co Pán koná s námi, je základem a příčinou toho, jak se mám chovat já k druhým. Apoštol Pavel píše, abychom k sobě byli navzájem laskaví a milosrdní a vzájemně si odpouštěli, jako Bůh odpustil nám (Ef 4,32) a abychom jeden druhého přijímali, jako Pán přijal nás (Řím 15,7). Ježíš při poslední večeři řekl, abychom se milovali tou láskou, jakou on si zamiloval nás (Jan 13,34). Současně při tom učedníkům umyl nohy s odkazem, aby i oni jeden druhému nohy umývali. Ježíš sám sebe definoval jako toho, kdo mezi námi slouží, a k tomu také vedl své učedníky. Co to však pro nás konkrétně znamená?

více

Odpuštění (Jan 8,1-11)

Setkání cizoložné ženy s Ježíšem, jak nám je zaznamenal evangelista Jan, nás uvádí do středu Ježíšova poselství, který nepřišel soudit, ale zachránit, a to tím, že sám bude odsouzen. Předvedení dopadené hříšné ženy při cizoložství bylo jen záminkou k obžalování Ježíše. Úděl této ženy padne skutečně na Ježíše. Ona díky Kristu unikla kamenování, ale Ježíše nakonec odsoudí na smrt.
Odpuštění nepopírá skutečnost zla, naopak ho potvrzuje, ale nenechá ho triumfovat, zbaví ho jeho ničivé síly. Láska, kterou hříšnice přijímá skrze Ježíšovo odpuštění, ji ospravedlňuje a vrací lidskou důstojnost. Odpuštění je nezasloužený dar, který nám dává schopnost odpouštět druhým, a tím se více připodobnit Pánu.

více

Ztracení (Lk 15,1-10)

Celá 15. kapitola Lukášova evangelia zjevuje Otcovo srdce skrze Ježíšovo slovo a jednání. Je věnována ztraceným. Křesťanství není sekta čistých a dokonalých, ale naopak. Církev je společenství hříšníků, kteří zakoušejí Boží milosrdenství. A musí stále zůstat otevřená pro hříšníky. Tato podobenství mluví o obrácení. Obrátit se však nemá hříšník ke spravedlnosti, ale spravedlivý k milosrdenství. V podobenství o ztracených dochází k převrácení, typickému pro každou situaci, ve které vystupují farizeové: hříšník je ospravedlněn a tzv. spravedlivý se ukáže jako hříšník, aby i on pak mohl být ospravedlněn. Každý bez výjimky potřebuje zažít Boží milosrdenství.

více

Milosrdný Samaritán (Lk 10,25-37)

Podobenství o milosrdném Samaritánu je jakousi miniaturou Boží tváře, kterou Bůh postupně zjevoval v celém Písmu svatém a definitivně odhalil v Kristu. Ježíš je nám představen jako ten, který nás našel okradené, zbité a polomrtvé na naší životní cestě, který má s námi soucit, k nám se sklání a nás uzdravuje a zachraňuje. My jsme těmi, kteří se nechali okrást. Zjevné je také, co Pán po nás chce, když v závěru podobenství říká: „Jdi a stejně jednej i ty!“. Přesto však tento text skrývá pro nás velmi silné evangelní poselství, které je třeba v něm odkrýt.

více

Dům milosrdenství (Jan 5,1-9.14)

Rybník Bethezda, v překladu „Dům milosrdenství“, byl místem, kde se u Ovčí brány shromažďoval dobytek pro chrámový kult a současně tam lehávalo mnoho nemocných čekajících na uzdravení. Právě mezi ně přišel sám Pán, aby se jich ujal. Mezi nimi byl i jeden ochrnutý již 38 let. Ježíšovo setkání s ním je modelovou situací, jak Pán jedná s námi, kteří jsme zatíženi svými hříchy a ochromeni svými slabostmi. Naše rodina i naše společenství se mohou na první pohled jevit jen jako místa bolesti a slabosti, ale i ony se mohou stát „domem milosrdenství“, když v nich dáme prostor Ježíši a jeho konání.

více

Tvář Otcova milosrdenství (Lk 4,14-21)

Ježíš je tváří Otce, jak řekl papež František, mohli bychom říct i „prodlouženou rukou“ Otce. Byl to “Duch Hospodinův“, v jehož moci Ježíš všechno dělal a říkal. Proto celý jeho život, všechno, co hlásal a konal, bylo zjevením Otcova milosrdenství.

více

Srdce Boha

Mezi křesťany existuje velmi rozšířené mínění, že Bůh Starého zákona je Bohem spravedlivým a trestajícím, zatímco Bůh Nového zákona je milosrdným a laskavým. Není snadné rozumět některým textům ze Starého zákona, ale jedno je jisté: Bůh je jeden a je stále stejný, jen postupně se v dějinách spásy zjevoval takový jaký je a vrcholem jeho zjevení je Ježíš Kristus.

více

Obtíže návratu - Lk 15

Jak je to možné, že všichni víme, že Bůh je jen láska a milosrdenství, víme to od Ježíše, že nás vždycky přijme takové, jací jsme, a přesto je pro nás tak těžké přijít, když sejdeme z cesty, přijít a poprosit za odpuštění? Mladší syn možná odešel z domu dřív, než stačil poznat, jaký skutečně otec je. Člověk ale musí poznat srdce Boží, aby je pak nevyměnil za nic na světě. Ne nehřešit proto, abych nepřestoupil zákon, ale proto, že každý hřích je ranou do Božího srdce.

více

Naše útěky - Lk 15


Celé dějiny spásy jsou z lidského hlediska dějinami útěků. Hned po prvním hříchu utíká Adam od Boha - místo aby utíkal do Boží náruče. Většinou utíkáme před tím, co nemáme vyřešeno, a přitom si to dál neseme s sebou. Utíkáme k věcem ne úplně dobrým i zdánlivě neškodným, jako je práce, odpočinek, koníčky, internet...Ale člověk nemůže utéci před sebou ani před druhými, ani před svou minulostí, vinou či nevyřešenými konflikty.

více

Bezmoc lásky - Lk 15

Jaké to asi muselo být, když Ježíš mluvil k učedníkům o svém Otci? Kolik v jeho hlase muselo být úžasu, úcty, lásky...tak, jako když mluvím o někom, koho si nesmírně vážím, koho miluji.. Jak asi zářila při těch slovech Ježíšova tvář - a jak zářila, když mluvil o otci z nám tak známého podobenství o marnotratném synu?

více

Poslání

Když Ježíš připravoval své učedníky na vyslání do světa, mluvil k nim jasně "...proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň." Neřekl nic o tom, že by si měli jen honem vyhrnout rukávy a běžet rychle do práce, aby ta sklizeň byla co největší...ale právě přesně to my často děláme. Zapomínáme, kdo je skutečným Pánem žně, a nebereme vážně to, že Pán nehledá perfektní výkonné pracovníky, ale lidi, kteří jsou na prvním místě ochotní poslouchat Boha. Pro svůj plán šířit své slitování a odpuštění potřebuje Bůh skutečně každého z nás - ale není jiné cesty, jak sloužit v Jeho jménu potřebným, než se stát nejprve sám potřebným a potřebovat Jeho pomoc. Bůh je ten jediný, který stále, znovu, bez míry obdarovává a odpouští - a čeká, jestli i já budu chtít pokračovat v Jeho misii. Jeho, ne své vlastní. Nic víc...

více

Odpuštění

Podstatou našeho života je nejen to, abychom poznali Boha jako toho, který nás miluje jedinečnou láskou a touží po nás, ale abychom si také uvědomili, že nám každému dává jedinečné poslání a že s námi počítá jako s těmi, kteří se mají nechat vyslat. Sami si někdy vůbec nepřipadáme tak, že bychom mohli být Bohu k něčemu užiteční - ale mnohdy je to právě tím, že se skutečnostmi, které jsou v našem životě těžké, se svojí rozbitostí, úzkostmi a strachy zůstáváme sami a nezveme do nich Ježíše.

více