DUCHOVNÍ ŽIVOT

"Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu a sloužil mu, a takto spasil svou duši. Ostatní věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen. Z toho plyne, že je má člověk užívat natolik, nakolik mu k jeho cíli pomáhají, a musí se jich zříci natolik, nakolik mu v jeho dosažení překážejí."
- svatý Ignác z Loyoly

Z „Řehole“ svatého Benedikta

Pán nás neustále zve, abychom s ním strávili chvíle lásky v modlitbě.
Kolik času věnujete Bohu během dne?
Kladu vám tuto otázku a stejně tak ji kladu i sám sobě.

Ježíš nás připodobňuje v evangeliu k ovečkám, což nás může hodně poučit o tom, jaké si nás přeje mít.

Obrátit se - co to vlastně znamená?

Když jsme letos vstupovali do doby postní, nikdo z nás netušil, jak bude jiná oproti předešlým.

Modlitba, rozmluva s Bohem, je největší dobro. Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem.

Náš Pán, Boží Slovo, přivedl lidi nejprve do služby Boží, ale potom je z této služebnosti osvobodil. Sám to říká svým učedníkům:

Příspěvek do ankety Katolického týdeníku
(P. Vojtěch Kodet)

Wilfrid Stinissen (*1927)

Každý člověk má dvojí přirozenost. Je v něm světlo i tma, závdavek Božího života i temnota zla. Obvykle se domníváme, že radost můžeme prožívat jen ve světlých stránkách našeho života.

„Na začátku roku znovu objevme klanění (adoraci) jako požadavek víry. Pokud budeme poklekat před Ježíšem, přemůžeme pokušení jít si každý svou vlastní cestou,“ řekl papež František v kázání při mši svaté o slavnosti Zjevení Páně, 6. ledna v kapli Domu sv. Marty (6. 1. 2020)

Vymaňte se z provazů, kterými jste spoutáni. Vaše myšlenky, vaše vlastní přesvědčení a vaše sklony vás spoutávají jako lana, která drží loď u mola. Lana ji sice zajišťují, ale nedovolí jí vyplout na moře.

„Prosme Pána o milost nebýt polovičatými křesťany utěšujícími se fingovaným vnitřním klidem, který nepřináší plody,“ kázal papež František při mši svaté v kapli Domu sv. Marty (26. 9. 2019). Obrácení, které po nás žádá Pán, nelze odkládat na zítra.

Podobně jako žíznivou zvěř nic nezastaví před úprkem k vodě, tak člověka toužícího po Bohu nic nezastaví v tom, aby spěchal ke křtu. Proto se tento žalm zpíval při procesích katechumenů.

Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás (Žl 139). Ale není to ten pravý důvod, proč jako křesťané děláme znamení kříže.

S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání.

Aby byla modlitba účinná, neobejde se bez pokání. Když Ježíš učil své učedníky, jak se mají modlit, vložil do modlitby také tato slova: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Mt 6,12).

Když Pán volá k následování, může to na první pohled vypadat, jako by nám chtěl všechno sebrat. Bůh ale vždycky dává, a jestli po člověku chce, aby mu něco odevzdal, tak jenom proto, aby mu sám mohl dát něco lepšího.

Tak asi jako každý jiný křesťan, kterého znám, jsem si i já vždycky myslel, že modlitba je sice možná dobrý nápad, ale docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, jak moc toho na ní závisí.