Jaké to asi muselo být, když Ježíš mluvil k učedníkům o svém Otci? Kolik v jeho hlase muselo být úžasu, úcty, lásky...tak, jako když mluvím o někom, koho si nesmírně vážím, koho miluji.. Jak asi zářila při těch slovech Ježíšova tvář - a jak zářila, když mluvil o otci z nám tak známého podobenství o marnotratném synu?
Podobenství o milosrdném otci je příběhem o Otci, o Bohu, o bezmoci lásky.Otec nikdy nepřestane být Otcem, i když hřešíme. Boží láska je jiná než naše, nemá limity, nemá podmínky.Když se člověk vzdaluje od Boha, neznamená to, že se vzdaluje od lásky Boží - vzdaluje se od schopnosti na tuto lásku odpovědět.
Podobenství je ale také příběhem o radosti - protože Bůh nemá jinou radost, než radost z nás, když stojíme o něho. A lásku můžeme dát jenom tehdy, pokud ji budeme ve vrchovaté míře přijímat. Až odpovíme na bezmoc Jeho lásky, pak teprve bude mít tato láska v našem životě skutečnou moc...
Omluvte prosím sníženou zvukovou i vizuální kvalitu záznamu.
