Ježíš jako naplnění Písma (3. neděle v mezidobí C)

Evangelium, které čteme o této neděli, se skládá ze dvou částí, tedy z prologu, což je počátek knihy, kterou Lukáš zredigoval, a z počátku Ježíšova kázání. Když se tyto dva texty položí vedle sebe, můžeme pochopit, jak se Boží slovo nejprve stalo Písmem, Biblí, svatou Knihou a následně, tedy i v současnosti, živým slovem pro shromáždění věřících.
Když Lukáš začíná svou knihu, obrací se na křesťanského čtenáře, jenž je milovníkem Boha, což je pravý význam jména Teofil, a odhaluje před ním svůj záměr. Jelikož už jiní před ním vyprávěli Ježíšův příběh – a učinili to na základě naslouchání svědectvím o tomto člověku ze strany přímých svědků jeho životního příběhu, tedy těch, kdo ho osobně znali, naslouchali mu, viděli ho, a tak se stali služebníky Slova, – také on, tedy Lukáš, se po bedlivém pátrání odhodlal napsat vyprávění, evangelium.
Ano, evangelium je psané vyprávění o tom, co Ježíš vykonal a čemu učil. Můžeme dokonce říci, že se jedná o literární ztvárnění onoho vyprávění o Bohu, jímž Ježíš učinil celý svůj život. Z uvedeného důvodu platí, že v oněch prvních verších se nám toho sděluje velmi mnoho, neboť se nám tu objasňuje to, co je podstatou naší víry: „Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu“ (Jan 1,18). Ten, kdo je přidružen k jeho životu, případně ten, kdo ho přímo spatřil, kdo mu naslouchal, kdo se ho dotýkal, nám v pak ze své strany zanechal své vyprávění o Ježíšovi (srov. 1 Jan 1,1–3), což pak někteří lidé – tedy evangelisté – zapsali. K tomu ovšem dochází v komunitě věřících v Boha ustavičně, tedy jak ve Starém, tak v Novém zákoně. A k témuž dochází i dnes v životě Kristovy církve.
Příklad právě uvedeného procesu představuje také druhá část dnešního evangelia, která je vzata ze čtvrté kapitoly Lukášova evangelia. Popisuje život věřících Hebrejů v Ježíšově době. Také v zapomenutém městečku, jakým byl Nazaret, se v sobotu židé shromažďovali v synagoze, aby naslouchali Božímu slovu obsaženému v Zákoně a Prorocích, což jsou knihy napsané v minulosti, aby dosvědčovaly to, jak Bůh hovořil ke svému lidu. Na scénu vstupuje Ježíš, který se po několika letech nepřítomnosti v Nazaretě vrací do místa, kde dlouho žil, a účastní se synagogální bohoslužby. Naslouchá čtení z Tóry, spolu s ostatními zpívá některé žalmy; a pak je na něm, aby předčítal druhé čtení. Podají mu svitek s Proroky, on ho rozevře a čte text, který připadal na daný den, tedy úryvek z knihy proroka Izaiáše. Ve skutečnosti se jedná o pasáž pocházející od neznámého proroka, v němž tento autor popisuje své povolání: Sestoupil na něj Duch Svatý, který v něm pak přebýval. Díky síle pocházející od Ducha Svatého je tento prorok a služebník Páně poslán, aby přinášel radostnou zvěst chudým, aby vyhlašoval osvobození pro všechny utištěné, aby hlásal rok Hospodinova milosrdenství (srov. Iz 61,1–2).
Po přečtení tohoto úryvku má Ježíš poskytnout přítomným vysvětlení přečteného textu, a tak vlastně přednáší homilii, která je na tomto místě Lukášova evangelia shrnuta pouze do několika slov: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,20). Jinými slovy, prorok představovaný na tomto místě Izaiášovy knihy je sám Ježíš. Slovo dávného proroka, jemuž naslouchali lidé shromáždění v synagoze, se naplňuje právě nyní v Ježíšovi! To znamená, že ona biblická pasáž představuje program Ježíšova poslání. Právě tohle bude dělat a hlásat Ježíš jako nositel radostné zvěsti – evangelia, které se díky němu také naplní. A tak Boží slovo zjevené dávnému prorokovi, které pak bylo sepsáno a stalo se biblickou knihou, slovo čtené při liturgii v Nazaretě, nyní vyznívá jako slovo, které se nyní naplňuje v Ježíšovi. Lukáš pak vypráví tuto událost ve svém evangeliu tak, že když ho dnes čteme při našem liturgickém shromáždění, působí to jako výzva, aby onu zvěst naplňoval každý pokřtěný i celá církev.
Jsme si vědomi toho, že když je Boží slovo obsažené v Písmu dnes hlásáno, je na nás posluchačích, abychom toto slovo uváděli do života? Uvědomujeme si doopravdy, že naším posláním je předávat svým vlastním životem druhým to, jak nám Ježíš vyprávěl Boha?

Převzato  z knihy: Hlásej slovo - C
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA