1. čtení Izaiáš 40,1–5.9–11
2. čtení Titovi 2,11–14; 3,4–7
Evangelium Lukáš 3,15–16.21–22
Biblická postava, která se nyní objevuje, nemá vlastní jméno, ale jen symbolický titul, který zní v hebrejštině ‘ebed-JHWH – tedy „Hospodinův služebník“. Na scénu přichází znenadání ve 42. kapitole proroka Izaiáše, kde jej představuje sám Bůh: „Hle, můj služebník…“ Tento úryvek se čte jako první čtení o svátku Křtu Páně, který slavíme tuto neděli. Služebník se znovu objevuje ve 49. kapitole, kde se představuje takto: „Hospodin mne povolal od matčina lůna… utvořil si ze mě služebníka již v matčině lůně.“ Znovu se o služebníkovi mluví v 50. kapitole a zde se poprvé ukazuje jako pronásledovaný: je bičován, pokryt slinami, mučen rvaním vousů.
Konečně zcela jistě nejslavnější čtvrtý a poslední zpěv v Izaiášově 53. kapitole vykresluje jeho utrpení, smrt i oslavení. Lze snadno pochopit, že pro evangelisty byla tato tajemná, nejmenovaná postava obrazem samotného Ježíše, trpícího a oslaveného Mesiáše. Mesiánský výklad zanechal však jisté stopy i v židovské tradici. Z ní vychází otázka, na koho myslel prorok, když ve čtyřech zpěvech črtal portrét této postavy se symbolickým jménem? Nesmíme zapomínat, že výraz „Hospodinův služebník“ je čestným titulem používaným pro Abraháma, Mojžíše, Jozua, Davida nebo proroky.
Mezi badateli jsou i takoví, kteří uvažují o druhém Mojžíšovi, který povede Izrael k plné svobodě. Jiní se domnívají, že prorok předvídal Zorobábela, knížete z rodu Davidova, který vedl první oddíl židovských navrátilců z babylónského zajetí po osvobozujícím ediktu perského krále Kýra (538 př. Kr.) Někteří se vracejí k proroku Jeremiášovi, Božímu svědkovi, který byl jako zvěstovatel pádu Judy a Jeruzaléma ustavičně ponižován a pronásledován. Další myslí na samotného Izaiáše nebo jiného proroka či anonymní osobu, která však byla dobře známa prorokovi i jeho čtenářům. Nechybějí ani ti, kdo vidí v Hospodinově služebníku lid Izraele mnohokrát očištěný utrpením a pohotový k hlásání Božího slova světu. Exegeta Christian Johannes Lindblom napsal: „Služebník je vtělením myšlenky misie Izraele do světa.“
Přestože v dějinách zůstává tato tvář zahalená šerem, křesťané nemusejí váhat. Slova, která při Ježíšově křtu v Jordáně zazněla z nebe, přímo odrážejí Boží přítomnost Hospodinova služebníka: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení“ (Mt 3,17); „Hle, můj služebník … v němž jsem si zalíbil“ (Iz 42,1). Služebník Ježíš je teď jen navíc nazván Synem. Není už pouze Mesiášem, je také Synem Božím.
Převzato z knihy: Biblické postavy
Autor: Gianfranco Ravasi
Vydalo: KNA
