Možná více než kdy předtím, si v této době uvědomujeme, jak důležité je dívat se na Ježíšův život, naslouchat jeho slovu a být s ním, chceme-li dobře porozumět tomu, co se děje kolem nás a tím pádem i s námi.
Jeho životní příběh souvisí úzce s naším životem a dává mu smysl.
Během svého pozemského života Ježíš několikrát říkal svým učedníkům, že bude muset trpět, zemřít, a tak vejít do své slávy. Nechtěli tomu rozumět, protože nechtěli, aby trpěl on ani oni.
On ale věděl, že ke slávě u Otce není jiná cesta. I v našem životě jsou skutečnosti, které se musí stát a sami bychom si je dobrovolně nevybrali. Před svým odchodem k Otci Pán Ježíš dokonce řekl, že musí přijít i soužení, války a pronásledování. To nám dá, podle Ježíšových slov, příležitost ke svědectví. A tím největším svědectvím bude, když budeme jednat jako Ježíš. Když ho nespravedlivě soudili a vydali na smrt, mlčel, „jako beránek vedený na porážku“ (Iz 53,7). Jeho první slova na kříži byla: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34).
Ježíš nevolal po pomstě, ale prosil za odpuštění pro ty, kdo ho přibili na kříž. Vyřkl slova, která korunovala jeho život. Dala smysl jeho životu a smrti. Svoji prosbu za odpuštění odůvodnil tím, že „nevědí, co činí“. Několik let později apoštol Pavel napsal, že se mu dostalo milosrdenství, protože pronásledoval křesťany z nevědomosti ve své nevěře (1Tim 1,13).
Nevědomost zmírňuje vinu a nechává otevřenou cestu k obrácení. Je jen třeba, abychom jako Ježíš, nepřestali prosit za odpuštění pro ty, kteří nevědí, co činí, a sami připustili, že také my můžeme být zmateni tváří tvář tomu, co se děje. Nic ale nepokazíme, když budeme odpouštět a sami prosit o smilování.
Přeji nám všem, abychom tyto dny prožili co nejblíže Ježíši, spojili se s ním v bolesti, radosti i v modlitbě za druhé a zakusili tak na sobě také moc jeho Zmrtvýchvstání.
S přáním požehnaných Velikonoc
P. Vojtěch Kodet, O.Carm
