"Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu a sloužil mu, a takto spasil svou duši.
Ostatní věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen. Z toho plyne, že je má člověk užívat natolik, nakolik mu k jeho cíli pomáhají, a musí se jich zříci natolik, nakolik mu v jeho dosažení překážejí."
- svatý Ignác z Loyoly
Dnešní člověk je zmatený a nejistý také proto, že ztratil nejzákladnější povědomí o tom, kým je on sám, odkud přichází a kam směřuje. Ztratil svou identitu a jen těžko ji hledá, často navzdory tolika a tak hlubokým vědomostem, jež dokázal za svého života získat.
Jak k tomu mohlo dojít? Odpověď je třeba hledat v sekularizaci dnešního světa: už s nástupem moderní doby se lidstvo radikálně rozešlo s Bohem, mhohdy v přesvědčení, že se tak konečně osvobodí a lépe pochopí samo sebe. Ve skutečnosti se mu podařil pravý opak: stalo se povětšinou otrokem hříchu a vášní a nerozumí nejen okolnímu světu, ale ani samo sobě. Proto velmi naléhavě potřebuje nejen jasné slovo o vlastní totožnosti, ale i konkrétní návod, jak ji žít.
Obojí můžeme najít mimo jiné i ve výjimečné knížce Duchovní cvičení svatého Ignáce z Loyoly, zvláště v pasáži nazvané "Východisko a základ", z níž pochází náš citát. První důležitou skutečností je pro nás stará pravda, že "člověk je stvořen", což prakticky znamená, že má svou příčinu, a tedy i cíl.Nepatří sám sobě, má svého "autora" a Pána, jímž je Bůh. Proto je třeba, aby jej "chválil, vzdával mu úctu a sloužil mu". Tím nejen splní úkol, který mu byl svěřen, ale nalezne i své štěstí . K tomu, aby člověk mohl být šťastný, musí najít "svůj střed" mimo sebe, a to lze jen v Bohu!
Když se mu to podaří, pochopí celé tajemství života: k čemu je zde všechno ostatní a jak to má používat. V opačném případě nepřestane otročit, a to právě tomu, co bylo stvořeno, aby to člověku sloužilo...
Převzato z knihy Moudrost mystiků (KNA).
