Příspěvek do ankety Katolického týdeníku
(P. Vojtěch Kodet)
Jak ve svém životě konkrétně, prakticky, chráníte své srdce před zlem?
To první je, že každý den ráno zasvěcuji Pánu sebe a vše, co mám ten den před sebou, a prosím ho za ochranu. Vím, že bez pomoci Boží to nezvládnu. Pak se snažím přes den to zlo v jakékoli podobě do svého srdce vůbec nepustit. To znamená dobře zvažuji, čemu se v životě vystavím, na co se budu dívat, co budu poslouchat, co budu číst, s kým se setkám. Někdy se ale kontaktu s něčím zlým nedá vyhnout, a pokud vnímám, že to proniklo až do mého srdce, prosím Pána o pomoc a, jestli je to i moje vina, prosím za odpuštění. Pokud na mě zlo útočilo skrze jiného člověka, žehnám mu a odpouštím.
Jiné je, když si v nějaké situaci uvědomím, že to zlo v mém srdci už je, aniž jsem to věděl. Pak se snažím dělat pokání.
Jak si naopak udržujete jeho citlivost k bližnímu a jeho potřebám?
Od rána se snažím srdce probudit, nebo jinými slovy, setkat se se sebou a s Bohem. Pak jsem schopen vnímat jednak Boží působení, Boží slovo pro mě a druhé lidi kolem mě. Pokud se pak přes den nenechám zahltit prací na tolik, že začnu jen „fungovat“, pak to srdce zůstane vnímavé k potřebám bližních i přes den.
ilustrace pixabay
