Ježíš nás připodobňuje v evangeliu k ovečkám, což nás může hodně poučit o tom, jaké si nás přeje mít.


Ovci charakterizuje především její vnímavost. Моје ovсe slyší můj hlas, říká Ježíš (Jan 10,27). Slyšet a poslouchat jsou vlastnosti pro ovce typické. Proto má v jejich životě rozhodující roli pastýř. V současné době se poslušnost netěší zvláštní popularitě, a to dokonce ani v církvi. Třeba by nám pohled na chování oveček k pastýři otevřel oči a pomohl překonat naši tvrdohlavost.

Dalším rysem charakterizujícím ovci je její neschopnost se bránit. Posílám vás jako ovce mezi vlky (Lk 10,3). A ovečka se vlkům nebrání. Její jedinou obranou je mírná povaha. Oplatit útok protiútokem vyvolává další vlnu násilí. Místo aby se bránila, dává ovce svůj život.

Třetí a nejdůležitější její vlastností je osobní vztah k pastýři. Ovečka pastýře zná a pastýř ji zná též, nejen obecně, ale i každou osobně. Každou volá jménem (srov. Jan 10,3). Jenom pomyšlení, že člověk je pastýři znám a že je jím milován, dává životu hluboký smysl. Možná nejsme dobré a věrné ovce. Možná jsme mnohokrát zradili pastýře i ostatní ovce ve stádě. Když ale zabloudíme, náš pastýř se nás vydá hledat. Najit ztracenou ovečku mu působí velkou radost.

 

Text je z knihy:
I dnes je den Boží, Rozjímání na celý rok