PŘEDNÁŠKY

Co je vlastně křesťanská modlitba? Co je pro mě, pro tebe? Modlíme se vůbec rádi? Možná se musíme i my sami se zahanbením přiznat, že nás některé modlitby unavují, ale jiné nás těší. Křesťanská modlitba předpokládá osobní vztah TY a JÁ, jedinečnou zkušenost s láskou Boží ke mně osobně, důvěru, že Bůh si mě vyvolil, ke mně mluví a naslouchá mi. Co je cílem naší modlitby a proč je ale tolik druhů modlitby? Jaké postavení v mém životě má Otče náš a proč je pro nás věřící tak důležitý?

"Oni odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“ (Jan 7, 46)

Při Ježíšově předpovědi vlastního utrpení vyjadřuje dokonce i jeho učedník Petr naprosté nepochopení Ježíšových slov. Smýšlení Boží je ale stejně i pro nás častým kamenem úrazu, je nepochopitelné, "divné". Jenže Pán mluví o svém utrpení s tím, že chce, aby jej i s ním a takového učedníci přijali, a Petrovi na jeho starosti odpovídá stručně - jdi za mne. Ani naše místo není tam, kde Pána předbíháme a radíme mu, co a jak má dělat - protože ve skutečnosti nevíme vůbec nic a jen ve světle Ducha a v blízkosti Kristova srdce se postupně učíme rozumět těm nejzákladnějším věcem. Ale Bůh se dává poznat právě těm, kdo jsou ochotni si přiznat, že se mýlí dnes a budou se zítra mýlit zase...

Mnozí z nás se s nadšením a odvahou již dávno rozhodli Pánu slíbit poslušnost a věrnost v řeholním životě nebo v manželství - aby postupně s léty zjistili, že jen lidským, byť upřímným snažením takovému slibu prostě nelze dostát. Jediný způsob, jak žít poslušnost v lásce, je totiž zakusit na sobě jedinečnou lásku Krista a odpovědět na ni. Kristus sám je poslušný, chudý, čistý - a když si zamiluji Jeho, budu schopen milovat i chudobu, čistotu a poslušnost. Bez Něj a rostoucí lásky k Němu zůstane ale jen u lidského snažení.

Všichni jsme pozváni na jednu velmi důležitou svatbu, která se nás hodně týká. Možná se nám z dosavadní životní zkušenosti zdá, že to, co od nás Bůh očekává, je především zvládání věcí těžkých, náročných, zodpovědných....ale skutečným obrazem radosti Boha ze vztahu s člověkem je právě svatební veselí, kde Ježíš je ženichem a církev a každý z nás jednotlivě Jeho nevěstou.
Náš Bůh je Bohem, který miluje lidskou radost a dává radost bez konce, nejen tu zde na zemi - a Boží vizí života je slavnost.
Ne tedy abychom se na prvním místě starali, trpěli, zařizovali, organizovali a řečnili, ale abychom se radovali ze života s Ním...a každého z nás zve k tomu, aby se Jeho mocí stal tím, kým má skutečně být. Chci si nechat Ježíšem ukázat, o co v mém životě skutečně jde? Chci se dívat na Něj a na svůj život očima svatby?

Málokdo z nás chce slyšet o obrácení, pokání, změně smýšlení...evokuje to v nás pocit, že se (zase) máme polepšit, že s námi něco není dobře. Ale obrácení je jedna z největších milostí, kterou Pán nabízí každému z nás. Ještě v ústech Jana Křtitele mají tato slova skutečně význam - změňte své chování. U Krista už to ale zcela nově znamená dovolit Bohu, aby vstoupil do života se mnou a já mohl žít s Ním, zříci se sebe a svého smýšlení ve prospěch Kristova smýšlení. Ne vylepšovat sebe, ale přijmout Ježíše místo sebe a učit se každý den přijímat jako dar všechno to, co Bůh už pro mne vykonal.

Většina z těch, kdo žijí v manželství a mají rodiny, jsou lidé, kteří nežijí pravděpodobně jen pro sebe a nemyslí jen na sebe.

Málokteré téma v křesťanství budí tolik emocí a tolik nepochopení, jako právě způsob úcty a vztah k Matce Boží. Asi i právě proto je to ale téma velmi důležité.

Období stáří můžeme vnímat různě - třeba jako čas postupného ztrácení sil, přibývání nemocí, opuštěnosti, samoty...to je ale pouze jeden úhel pohledu.

Pokud jsme věřící a už jsme vyšli ze základní školy, odpovíme si asi velice rychle na otázku, k čemu je advent - přece víme, o čem ta doba je, co máme prožívat...

Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého (Jan 17,15).

Chceme-li mluvit o křesťanské rodině, měli bychom mluvit o společenství, ve kterém se klade na první místo ne to, co děláme a vytváříme my sami, ale to, co pro každého z nás nás vykonal Bůh a co my se v ovzduší lásky snažíme dávat dál.

Mk 10,17-22: Když se (Ježíš) vydával na cestu, přiběhl nějaký (člověk), poklekl před ním a ptal se ho: »Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?« Ježíš mu odpověděl: »Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: ‘Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!’« On mu na to řekl: »Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.« Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: »Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!« On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.

"Máme-li se dobře modlit, nesmíme se vzdálit od Toho, který nás modlit učí." Sv. Terezie od Ježíše

Celý Ježíšův život a tedy také celá jeho modlitba byla protkána a prozářena vztahem k Otci.

"Mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova..." Sv. Jan Zlatoústý

Přes nezpochybnitelný fakt, že přítomnost otce v rodině je nesmírně důležitá a že role otce a matky není vzájemně zastupitelná, se naše doba více než kdy jindy stává časem charakterizovaným nepřítomností otce v rodině, ať už fyzickou, emoční či duchovní - jako bychom byli najednou "společností bez otců."

V sobotu 28. června 2014 proběhla v Kostelním Vydří tradiční terciářská pouť. Nyní si můžete poslechnout z tohoto setkání katechezi P. Vojtěcha Kodeta o prožívání exercicií.

Jestliže jsme ve svém životě opravdu uvěřili Bohu a do svého života jsme jej přijali, pak také musíme počítat i s tím, že náš život je a bude pro nás samotné jedním velkým tajemstvím. Tajemstvím Boha přítomného v našem životě, kdy nikdy nemůžeme rozumět všemu, co koná. A právě v těchto situacích nám může být obrovským lidským příkladem a pomocí Matka Boží. Ta, která se ve svém lidství zcela spojila s posláním Božího Syna a po celý svůj život se v různých situacích vždycky zachovala podle Boží vůle. Tím se pro nás stává nenahraditelnou pomocnicí a přímluvkyní. V pohledu na svůj život zcela upřednostnila pohled Boží, naprosto ustoupila od svých představ a záměrů se svým životem a nám nyní pomáhá stavět se k životu v duchu lásky a důvěry v Boha.

Přednáška z konference o Matce Vojtěše, která se konala v Brně v září 2013 na Biskupském gymnáziu.

"Bůh nedopustil, aby spása na nás spadla z výšky jako almužna toho, kdo s lidumilným postojem dává část ze svého přebytku."
Papež František