Konec 19. století, kdy svatá Terezka žila, byl dobou, kdy se o Bohu mluvilo zcela jinak než dnes. Bylo velice běžné zdůrazňovat Boží spravedlnost, soud, předkládat Boha jako toho, kterého je třeba se bát. A pro mnohé lidi ještě dnes, když se mluví o Božím milosrdenství, je velice těžké přijmout, že by Bůh byl AŽ TAK milosrdný.
Terezku vedl Duch Svatý jinak. Ne tak, aby se Boha bála a spoléhala na plnění nějakých náboženských či řeholních povinností, ale aby se otevřela touze po Bohu a lásce k Ježíši. Povoláním člověka je totiž odpovídat na milosrdnou lásku Boží - abychom se stali lidmi lásky. Pán nás přišel zachránit jako ty, kteří jsou obyčejní, slabí, malí, a jedním z největších problémů našeho duchovního života je to, že si už dětství na něco hrajeme, něco si dokazujeme, chceme se srovnávat s druhými, chceme být "velcí." Bůh ale potom nemůže své milosrdenství projevit tak, jak by chtěl. On touží po tom, abychom mu dovolili se k nám trvale sklánět - protože to je vlastností Jeho lásky.
Promluvu otce Vojtěcha Kodeta z oslavy sv. Terezie z Lisieux v roce milosrdenství (zazněla na Karmelu sv. Josefa v Praze 1) si můžete poslechnout zde.