Konec 19. století, kdy svatá Terezka žila, byl dobou, kdy se o Bohu mluvilo zcela jinak než dnes. Bylo velice běžné zdůrazňovat Boží spravedlnost, soud, předkládat Boha jako toho, kterého je třeba se bát. A pro mnohé lidi ještě dnes, když se mluví o Božím milosrdenství, je velice těžké přijmout, že by Bůh byl AŽ TAK milosrdný. Ale všechny ostatní Boží vlastnosti pochopíme právě až tehdy, když vstoupíme do Božího milosrdenství. Ono je největším zjevením tajemství Boha vůči člověku a klíčem k pochopení Boha jako takového i všeho ostatního, co se Boha - a následně i nás - týká.
Terezku vedl Duch Svatý jinak. Ne tak, aby se Boha bála a spoléhala na plnění nějakých náboženských či řeholních povinností, ale aby se otevřela touze po Bohu a lásce k Ježíši. Povoláním člověka je totiž odpovídat na milosrdnou lásku Boží - abychom se stali lidmi lásky. Pán nás přišel zachránit jako ty, kteří jsou obyčejní, slabí, malí, a jedním z největších problémů našeho duchovního života je to, že si už dětství na něco hrajeme, něco si dokazujeme, chceme se srovnávat s druhými, chceme být "velcí." Bůh ale potom nemůže své milosrdenství projevit tak, jak by chtěl. On touží po tom, abychom mu dovolili se k nám trvale sklánět - protože to je vlastností Jeho lásky.
Promluvu otce Vojtěcha Kodeta z oslavy sv. Terezie z Lisieux v roce milosrdenství (zazněla na Karmelu sv. Josefa v Praze 1) si můžete poslechnout zde.