Mnoho lidí má velké problémy se svátostí smíření. Tyto problémy ale musely někde začít. Buď v samotné představě o tom, co to zpověď je a jak se mám zpovídat, co bych tam jako tomu knězi měl říkat, nebo v nějaké špatné zkušenosti, která nás nadlouho poznamenala - a někdy možná ani nevím, proč bych vůbec měl ke zpovědi vlastně jít. Přitom je ale svátost smíření jedním z velkých vynálezů Božích - pro naše dobro. To, co je na této svátosti nejpodstatnější, není totiž na prvním místě vyznání hříchů, ale setkání. Setkání s Ježíšem, který mi chce odpustit.
Každý hřích vždycky narušuje vztahy v jejich podstatě. V našem životě se narušení hříchem projeví smutkem, ztrátou svobody, vnitřní vzdáleností od sebe sama, narušením vztahů mezi námi a narušením našeho vztahu s Bohem. Jsme stvořeni pro to, abychom lásku přijímali a dávali, abychom žili ve vztazích. Ale lidem, kteří neprosí za odpuštění, nakonec jejich srdce ztvrdne. Člověk nějak dál žije na povrchu, funguje, směje se, chodí do práce, do školy, do kostela, ke sv. přijímání...ale uvnitř něho se už neděje nic.
Ježíš nám už dopředu vše odpustil tím, že za nás dal svoji krev, svůj život. Záleží teď ale už jen na nás, abychom přišli a prosili o to, aby se nás toto Jeho odpuštění mohlo dotknout. Aby naše srdce bylo očištěné, abychom se znovu mohli uzdravit ve vztahu k Bohu, k lidem, k sobě. Abychom skutečně žili svůj vnitřní život, abychom to byli my - nejen navenek, ale i uvnitř.
Záznam přednášky o svátosti smíření, která zazněla na podzim roku 2016 pro mládež na Petrinu v Brně si můžete poslechnout zde.
