PŘEDNÁŠKY

Konec 19. století, kdy svatá Terezka žila, byl dobou, kdy se o Bohu mluvilo zcela jinak než dnes. Bylo velice běžné zdůrazňovat Boží spravedlnost, soud, předkládat Boha jako toho, kterého je třeba se bát. A pro mnohé lidi ještě dnes, když se mluví o Božím milosrdenství, je velice těžké přijmout, že by Bůh byl AŽ TAK milosrdný.

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“

Všichni se vrátili do svých domovů. Ježíš však odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven.

Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: "Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.'

Žádný z nás není povolán k tomu, aby žil sám... a ať už to víme nebo ještě ne, tou nejdůležitější osobou v životě je pro nás Ježíš. Přišel žít na zem obyčejný lidský život, aby nám ukázal, jaký je skutečně Bůh, protože člověk už od chvíle, co spáchal první hřích, se Boha bojí a před Ním utíká. Přišel, abychom se Boha nebáli, protože to s námi nikdo nemyslí tak dobře jako On, nikdo o nás nestojí tak, jako On...a nikdo nás nemiluje tak, jako On. Přišel, aby každému z nás dal osobně zakusit, jaký je Bůh, a aby odstranil naše falešné představy o Bohu.

Boží milosrdenství je nám nabízeno zcela a naprosto zdarma - ale v plnosti je může přijmout pouze ten, kdo sám toto milosrdenství prokazuje. A to je jedna z velkých obtíží našeho života. Jsme denně zraňováni chováním lidí kolem nás, tím, čím nám druzí ubližují. Teoreticky víme, že máme odpouštět, ale v praxi je to pro nás mnohdy velký problém. Ale na prvním místě je to vždycky Bůh, který NÁM nepočítá naše provinění, který MĚ zcela a beze zbytku odpouští - a právě jen zkušenost odpuštění z Jeho strany je pro nás zdrojem schopnosti odpouštět druhým.

Proč Ježíš vlastně přišel na zem? Aby odboural naše představy o tom, kdo je Bůh, a aby nás uvedl do důvěrného vztahu s Otcem, otevřel nás pro Ducha svatého, aby se nás ujal v našich trápeních a bolestech. Otevřít se nekonečné milosrdné lásce Boží není ale pro nás úplně jednoduché, protože tato láska je jiná než lidská.

Vtělení Boha je zásadní událostí pro náš život. Bůh, který nás stvořil, nás nenechal napospas hříchu, do kterého upadli první lidé a pak i my, ale rozhodl se, že nás zachrání naprosto nepředstavitelným způsobem - že se pro nás stane člověkem. Tím Bůh úplně a jednou provždy změnil způsob, jakým s lidmi začal komunikovat, jak se s nimi chtěl setkat a jak je chtěl zachránit.

Slovo, které bylo na počátku, kterým jsme my voláni a které do nás bylo vloženo, odlišuje člověka od ostatního stvoření, protože právě skrze toto Slovo máme podíl na Božím životě. Je to Slovo, které se rodí z lásky, pro lásku a lásku plodí. Člověk je svou podstatou bytost volaná Slovem k bytí a stále povolávaná k životu. Když se člověk otevře tomuto Slovu, stává se krásným, pokojným, plným lásky - a když svůj život Slovu uzavře, sám se z podstaty ničí.

Je dnešní doba a její pokušení jiná než dřív? Nějak ano a nějak ne. Od prvních stránek Bible se Boží nepřítel pokouší stále stejným způsobem vést člověka jakoukoliv jinou cestou než cestou Boží, cestou lásky.

Farní adventní duchovní obnova na téma Tvář Otcova milosrdenství proběhla 11.-12.prosince 2015 v Praze-Liboci. Slovem provázel P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Farní adventní duchovní obnova na téma Tvář Otcova milosrdenství proběhla 11.-12.prosince 2015 v Praze-Liboci. Slovem provázel P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Farní adventní duchovní obnova na téma Tvář Otcova milosrdenství proběhla 11.-12.prosince 2015 v Praze-Liboci. Slovem provázel P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte."

Všichni v sobě neseme podobu živého Boha, jsme stvořeni jako Jemu podobní, plní lásky a s Jeho pomocí jsme schopní velikého dobra - a právě tuto skutečnost v nás Boží nepřítel z hloubi duše nenávidí.

Pán se neumí dívat jinak než s láskou. Ježíšův pohled na nás je pohled, ve kterém on vychází ze sebe, aby nás získal. Tak se díval na všechny lidi, se kterými se setkával, díval se do hlubin jejich srdce. Není to pohled, který by byl jen povrchní, svým pohledem dává Ježíš bohatému mladíkovi v podobenství - a každému z nás - novou šanci. My se máme poznat v Jeho očích, jací skutečně jsme, poznat, na čem v životě záleží, poznat svoji důstojnost a svoji svobodu.

Zakusili jsme někdy, že se na nás někdo opravdu s láskou podíval? Pravděpodobně ano - ale pohled Ježíšovy lásky je ještě něco jiného. více

Každý z nás, i když si to třeba ani moc neuvědomuje, má pravděpodobně ve svém životě nějaké místo, které vědomě či nevědomě před Pánem ukrývá. Mohou to být staré křivdy, neodpuštění, nevyřešené vztahy, bolestné situace, na které bychom raději chtěli navždycky zapomenout...Kdo z nás může říci, že nepotřebuje Pánem vytáhnout z nějaké své ulity či hrobu? Kdo z nás netouží po tom, aby někdo odvalil kámen, který leží mezi Bohem a mnou, aby Pán odstranil jednou provždy věci, které mi brání zakoušet radost z Boha a plnost života s Ním?

Když si člověk uvědomí, že ho to v kostele někdy - a třeba i po celé dlouhé období - opravdu nebaví, nemusí to být vždycky úplně špatně.