Ježíš má na své cestě do Jeruzaléma namířeno k vrcholu svého života a jde tam v úplné závislosti a poslušnosti Otci. I my jsme bohatí Bohem, protože náš život je v rukou Božích a před námi je celá věčnost v plnosti života, v přijetí a lásce - ale někdy žijeme spíš tak, jako bychom Boha trochu měli a trochu neměli, jako bychom přehlíželi, že v našem životě není nejdůležitější to, co děláme my, ale co koná Bůh. Bohatý mladík z podobenství přišel k Ježíši s úctou, s otázkami, znal přikázání - ale ve skutečnosti vlastně ani Krista nepotřeboval.
I my dokážeme pravidelně vzorně brzy ráno vstávat do kostela - a Krista vůbec neposlouchat, vyznávat svoji víru a vůbec ji nežít, a ještě umíme být k tomu všemu plní pýchy a samolibosti nad vlastním počínáním, nad tím, jak dobří jsme křesťané. Pán nikdy nikomu nezazlívá, že je slabý a hříšný - to jsme všichni. Sami ze svých sil nejsme schopni žít tak, jak chce Bůh. Ale Pán se nemůže dostat k srdci člověka, který své hříchy nevyznává a je tak spokojený sám se sebou, že Boha vůbec nepotřebuje.
Dívejme se na Ježíše. On se na nás neumí dívat jinak než s láskou. On je Láska. Svou láskou a svým pohledem objímá každého z nás a dobývá se k našemu srdci. Touží, abychom se dívali do Jeho očí, abychom v pohledu na Něj čerpali sílu. Dívá se, aby nás miloval, ne aby nás zkoumal. Potřebuje jen, abychom mu dali ten prostor, který mu patří. On je tou hlavní postavou doby postní a blížících se Velikonoc, ne naše předsevzetí a odříkání. A dává nám stále novou šanci.
Záznam první přednášky, která zazněla na postní duchovní obnově "Ježíšovy Velikonoce" ve Valašských Kloboukách 1.4.2017, je ke stažení zde.
.
