Ježíš v příběhu o vzkříšení Lazara jedná lidsky naprosto nepochopitelně. Ví, že Lazar umírá, a přesto k němu přijde, až zemře. Ví, že tím zklame jeho milující sestry a své učedníky vystaví mnoha otázkám. Muselo to mít velice hluboký smysl, stejně jako má smysl naše utrpení, umírání, životní těžkosti, kterými musíme projít. I my známe ty situace, kdy máme pocit, že Pán není přítomen.
Martu zve Ježíš v dialogu s ní k přechodu od jednoho způsobu víry k víře zcela jiného druhu - že totiž Bůh může proměnit naše utrpení i naši smrt. Je to On jediný, kdo všemu těžkému v životě může dát smysl. Ježíš nepřišel, aby nás od všeho těžkého zachránil, ale aby to naplnil svou přítomností. Proto je tak důležité mu důvěřovat, že je s námi ve všem, co prožíváme.
Ježíš uzdravoval tak, že vzal na sebe naše nemoci - a dává nám život tak, že za nás umírá. Ten jediný, který dává život, přijímá smrt - ale právě přijetím smrti dává život. Kristus je zabit, aby nám daroval život, a darováním života nás vysvobodil ze smrti. A jen skutečná důvěra v Ježíše a Otce nás může přenést přes všechny ty těžké okamžiky našeho života, kterým prostě nerozumíme.
Třetí přednáška, která zazněla v rámci postní duchovní obnovy u minoritů v Brně 18.3.2017, je ke stažení zde.
.
