PŘEDNÁŠKY

11. října 2012 Svatý otec Benedikt XVI. zahájil Rok víry, který bude trvat do slavnosti Krista Krále 24. listopadu 2013. K vyhlášení Roku víry papež vydal apoštolský list Porta fidei (Brána k víře).
Ani my nemusíme zůstat nedotčeni tímto celosvětovým děním. P. Vojtěch Kodet k této příležitosti přednesl přednášku s tématem: "Rok víry a dar koncilu"

Přednáška zazněla v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci - Hejčíně 21.10. 2012.

Jedině slovo Boží má tu schopnost zasáhnout do našeho života i s odstupem tisíců let. Tak to může být i s příběhem krále Davida, který s námi v něčem třeba možná trochu souvisí... Příběh muže krásného a čistého srdce, kterého si Bůh vybral, člověka, který uměl zůstat sám sebou a přitom spoléhat ve všem na Boha, muže, který byl schopen čistého lidského přátelství i projevu veliké radosti z Boha....ale také muže, který i po mnoha letech života s Bohem naprosto selhal. Muže schopného upřímného pokání, člověka, který chtěl udělat něco velkého pro Boha, aby pak pochopil, že jeho Bůh chce udělat něco mnohem většího pro něj samotného. Nedotýká se něco z toho příběhu každého z nás? V tuto chvíli?
Přednáška zazněla v Kostelním Vydří na táboře JUMP v srpnu roku 2012.

Je mnoho důležitých pravd víry, které často vyznáváme, a přitom nemění náš život. Všichni často slýcháme nebo říkáme spojení „Pán Ježíš“, ale je on skutečně můj Pán, nebo je pouze jakýmsi doplňkem mého náboženského života? Co to znamená přijmout Ježíše jako Pána svého života? Udělal jsem to někdy? Jaký to má pro mě význam? Na tyto a podobné otázky je dobře si někdy vážně odpovědět. Dříve než si přednášku pustíte, máme pro vás jeden návrh: přečtěte si následující text a alespoň několik minut se s ním modlete v tichu sami a teprve pak začněte poslouchat.
Mk 8,27-29: Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?" Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků." Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš."
Přednáška zazněla v Kostelním Vydří na táboře "JUMP" v roce 2009

Přinášíme Vám přepis a audio záznam přednášky s tímto tématem, která zazněla na 7. celostátním kongresu katechetů dne 30.10.2009.
V naší moderní současnosti, na každém kroku obklopení mentalitou výkonu, úspěchu a moci, je i sama otázka, co si počít se slabostí, neúspěchem a prohrami vnímána jako něco nepatřičného.

"Nech se milovat víc..." (sv. Alžběta od Trojice)
Jsme povolání milovat Boha nade všechno...ale toho jsme schopni pouze tehdy, když se napřed sami necháme milovat Jeho láskou.

Mnozí z nás, kdo byli biřmováni jako dospívající, si kolem této události vybavují spíše než duchovní užitek pouze nějaký dárek od rodičů či příbuzných. Nejde však jen o problém věku, ale hlavně o skutečnost, zda člověk v okamžiku přijetí této svátosti žil nebo nežil autentický život z víry. K životu z milosti biřmování mohou tedy mnozí dojít až léta po jejím přijetí. Život ze svátosti biřmování je především životem v moci Ducha svatého, který přináší ovoce Ducha. Každý z nás si může položit otázku, zda žije své křesťanství jako apoštolové před Letnicemi nebo po Letnicích. Jak najít způsob, jak v milosti biřmování žít a dar přijatý při této svátosti v sobě nechat obnovit? Co nám pomůže, abychom osobně přijali skutečnost svého biřmování a rozhodli se pro život z Ducha?
Přednáška zazněla na celostátním setkání karmelitánských terciářů v Kostelním Vydří v sobotu 16.6.2012.

"Bez Ducha svatého je Bůh vzdálený, Kristus zůstává v minulosti, evangelium je mrtvou literou, církev pouhou institucí, autorita se stane nástrojem ovládání lidí, misie pouhou propagandou, liturgie vzpomínkovým rituálem a z křesťanství nám zbude zotročující morálka." Ignatius IV. z Antiochie

 

"Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti." Řím 8,26
Největší překážkou působení Ducha svatého je pyšné srdce člověka.

"Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! " Lk 12, 49
Proč si Ježíš tolik přál, aby už sestoupil Duch svatý?

Pro Ježíše jsem vzácný, jedinečný, neopakovatelný, touží se mnou sdílet všechno a navždy...tak proč mám tedy někdy pocit, že Boží láska se týká všech KROMĚ MĚ? Proč je pro nás tak nesnadné žít naplno z lásky Boží, uvěřit tomu, co Ježíš říká, následovat ho? Co mi brání v tom, abych zakoušel Boha a naplno s Ním žil? Je to něco v nás i něco kolem nás. Nikdo z nás si nemůže vybrat, do jaké rodiny se narodí - ale právě ti nejbližší nám zprostředkovávají první obraz Boha. Každý máme nějakou představu o Bohu - kterou ale každý potřebujeme korigovat. Můžeme zakoušet i zklamání z Boha - ale také to je třeba vzít vážně. Neodpuštění, viny těch, kdo šli přede mnou, hříchy proti životu, formální víra, posuzování a kategorizování od rodičů, oblast vlastní hříšnosti.... to vše nám může zcela zatemnit obraz Boha. Jsme tedy bezmocní? Ne, vůbec ne, jen na to vše nesmíme chtít zůstat sami.Třetí přednáška na téma "Překážky Božího působení" zazněla během rekolekce v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě ve dnech 30.4.-2.5.2010.

Co znamená, že Ježíš přišel, abychom měli život v plnosti? Dokonce už tady na zemi...a co třeba kříž, jak ten k tomu patří? Ale touhu po plnosti života a po štěstí do nás vložil skutečně sám Bůh, On sám se nás ptá - co by sis přál? Problém je, že naše každodennost jako by šla někdy přímo proti tomu, co bychom chtěli. Znamená to tedy, že to, jak krásně mluvíme o Bohu, jsou jen líbivé řeči? Problém je v nás. Často se stává, že všechny ty krásné touhy si chceme naplnit hned a sami a než bychom si na něco počkali, raději je něčím zaplácneme. Bohu není cizí nic, co prožíváme, ale je potřeba nechat naše touhy očišťovat, nespokojit se s tím, co je na první pokus k dosažení. Jak střežit a chránit své srdce? Čemu a komu chci vlastně darovat svůj život? A zeptal jsem se já sám někdy Boha - co by sis Ty přál?
Druhá přednáška na téma "Život v plnosti" byla pronesena v rámci třídenní rekolekce v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě ve dnech 30.4.-2.5.2010.

Možná nám někdy připadá, že jsme to především my, kdo nějakým způsobem "zápasíme" ve svém životě o Boha.

Člověk je člověkem právě tím, že je volán Bohem. Volán k tomu, aby s Ním sdílel svůj život takovým způsobem, aby se Kristova tvář mohla zrcadlit na tváři naší.

Už starozákonní příběh o Árónových synech, kteří vzali do své kadidelnice oheň z pohanských obětí, když měli přinést oběť Bohu, a zaplatili za to životem, varuje před tím, že s některými skutečnostmi v životě si nelze zahrávat bez následků.