Proč chodíme na mši svatou? Co odpovíme sami sobě, když si položíme tuhle otázku?
Většina z nás si na chození na mši buď tak nějak navykla, nebo to považujme za důležité a dobré, protože to považovali za důležité a dobré ti, kdo nás formovali. Ale fakt, že jsme mše svaté účastni už léta, možná odmala, ještě vůbec neznamená, že člověk ví, co při eucharistii slaví, a že ji někdy jen nepřežívá. Proč tam chodím dnes a co to pro mě znamená? Mám pocit, že mě to mění k lepšímu?
Když mluvíme o prožití mše svaté, je nutné vědět, že slavení eucharistie je opravdu něco, co se týká života každého z nás. Většina z nás odchodila mnoho bohoslužeb, aniž bychom vůbec tušili, že to s námi nějak podstatně souvisí. Přitom právě slavení eucharistie je jedinečný způsob, kterým Duch svatý naplňuje naše nitro. Když se naše srdce otevře Bohu právě takové, jaké je, může Boží Duch přijít. Může změnit náš život a my jdeme ze slavení eucharistie v Jeho síle a Jeho milosti, abychom svědčili o Pánu a žili tak, jak žil On.
Je to vysoká laťka a je potřeba vědět, že sami na to opravdu nemáme. Je potřeba, aby kněz, když jde slavit eucharistii, věděl, že na to nemá, a ve vědomí své slabosti nechal konat Boha. Je potřeba, abych já věděl, že jdu na mši takový, jaký skutečně jsem, třeba unavený, nevyspalý, mrzutý - a na nic si nehrál a šel tam s touhou, aby Bůh ve mně konal. Abych naslouchal Jemu a otevřel mu své srdce, abych toužil Pána milovat a pro Něj žít. A On pak bude jednat. Jen tak se naučím nejen slavit, ale také žít, milovat, modlit se a odpouštět.
Promluvu o prožívání mši svaté, která zazněla na jaře 2017 na Velehradě, si můžete poslechnout zde.
.
