PŘEDNÁŠKY

Pro Ježíše jsem vzácný, jedinečný, neopakovatelný, touží se mnou sdílet všechno a navždy...tak proč mám tedy někdy pocit, že Boží láska se týká všech KROMĚ MĚ? Proč je pro nás tak nesnadné žít naplno z lásky Boží, uvěřit tomu, co Ježíš říká, následovat ho? Co mi brání v tom, abych zakoušel Boha a naplno s Ním žil? Je to něco v nás i něco kolem nás. Nikdo z nás si nemůže vybrat, do jaké rodiny se narodí - ale právě ti nejbližší nám zprostředkovávají první obraz Boha. Každý máme nějakou představu o Bohu - kterou ale každý potřebujeme korigovat. Můžeme zakoušet i zklamání z Boha - ale také to je třeba vzít vážně. Neodpuštění, viny těch, kdo šli přede mnou, hříchy proti životu, formální víra, posuzování a kategorizování od rodičů, oblast vlastní hříšnosti.... to vše nám může zcela zatemnit obraz Boha. Jsme tedy bezmocní? Ne, vůbec ne, jen na to vše nesmíme chtít zůstat sami.Třetí přednáška na téma "Překážky Božího působení" zazněla během rekolekce v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě ve dnech 30.4.-2.5.2010.

Co znamená, že Ježíš přišel, abychom měli život v plnosti? Dokonce už tady na zemi...a co třeba kříž, jak ten k tomu patří? Ale touhu po plnosti života a po štěstí do nás vložil skutečně sám Bůh, On sám se nás ptá - co by sis přál? Problém je, že naše každodennost jako by šla někdy přímo proti tomu, co bychom chtěli. Znamená to tedy, že to, jak krásně mluvíme o Bohu, jsou jen líbivé řeči? Problém je v nás. Často se stává, že všechny ty krásné touhy si chceme naplnit hned a sami a než bychom si na něco počkali, raději je něčím zaplácneme. Bohu není cizí nic, co prožíváme, ale je potřeba nechat naše touhy očišťovat, nespokojit se s tím, co je na první pokus k dosažení. Jak střežit a chránit své srdce? Čemu a komu chci vlastně darovat svůj život? A zeptal jsem se já sám někdy Boha - co by sis Ty přál?
Druhá přednáška na téma "Život v plnosti" byla pronesena v rámci třídenní rekolekce v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě ve dnech 30.4.-2.5.2010.

Možná nám někdy připadá, že jsme to především my, kdo nějakým způsobem "zápasíme" ve svém životě o Boha.

Člověk je člověkem právě tím, že je volán Bohem. Volán k tomu, aby s Ním sdílel svůj život takovým způsobem, aby se Kristova tvář mohla zrcadlit na tváři naší.

Už starozákonní příběh o Árónových synech, kteří vzali do své kadidelnice oheň z pohanských obětí, když měli přinést oběť Bohu, a zaplatili za to životem, varuje před tím, že s některými skutečnostmi v životě si nelze zahrávat bez následků.