Každý člověk, který je trošku soudný, ví, že ne všechno v životě se mu povedlo, že jsou věci, které mu prostě nejdou. Moje zlé myšlenky, slova, která zraňují, jednání, kterým ubližuji - co s tím? Může mě Bůh vůbec mít takového rád?
Víme, že i když dobro konat chceme, často děláme pravý opak. Buď je konat zapomeneme, nebo sice zamýšlíme dobro, ale konáme zlo. Nebo jsou v nás skryté věci silnější než my, a když se to dostane ven, najednou zjistíme, že (zase) svým jednáním ubližujeme druhým. Navíc člověk má tendenci se poměřovat - ten jen dobrý, ten horší, ten úplně zlý... Ale Bůh se takto na člověka nedívá. Bůh přišel zachránit každého a každý z nás potřebuje odpuštění. Důležité je na prvním místě vědět, že každý hřích, zlo či selhání je něco, s čím si člověk sám od sebe neporadí. Sami si nepomůžeme. Odstranit zlo a jeho následky může jen Bůh.
Bůh přišel, aby nám neustále odpouštěl- a čeká jen na to, že přijmeme svou slabost a Jeho odpuštění. A dokonce - jedině On může skrze odpuštění použít i zlo k ještě většímu dobru.
