Láska - pojem používaný velice hojně nejen v křesťanství, ale v celém našem okolním světe. Mezi lidmi ve světě je láska vnímána především jako můj osobní prožitek štěstí v blízkosti někoho druhého, kdo uspokojuje mé potřeby.
Jako křesťané ale víme, že láskou myslí Bůh ještě něco hlubšího a podstatnějšího - že totiž na prvním místě nejsem nejdůležitější já a dokonce ani fakt, že já miluji Boha, ale to, že Bůh nejprve miluje mě. Tedy že láska začíná mimo mě, že se už rodím jako člověk milovaný.
Záleží ale na tom, jaká lidská zkušenost lásky ke mě poté skrze rodiče a další lidi přichází, zda je to zkušenost lásky bezpodmínečné nebo naopak ohraničené, manipulativní... Díky křesťanství poznáváme, že jedině Boží láska je skutečně naprosto nepodmíněná a usiluje jedině o mé dobro. A je to Bůh, který nás také učí usilovat o lásku, i když to něco stojí, učí nás bojovat s vlastním sobectvím a pečovat o dobro druhého. Teprve tehdy totiž zakoušíme štěstí skutečné lásky, a aniž si to uvědomujeme, jsme schopni dokonce dávat lásku i lidem, kteří nás rádi nemají.
