PŘEDNÁŠKY

"Máme-li se dobře modlit, nesmíme se vzdálit od Toho, který nás modlit učí." Sv. Terezie od Ježíše

Celý Ježíšův život a tedy také celá jeho modlitba byla protkána a prozářena vztahem k Otci.

více

"Mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova..." Sv. Jan Zlatoústý

více

Přes nezpochybnitelný fakt, že přítomnost otce v rodině je nesmírně důležitá a že role otce a matky není vzájemně zastupitelná, se naše doba více než kdy jindy stává časem charakterizovaným nepřítomností otce v rodině, ať už fyzickou, emoční či duchovní - jako bychom byli najednou "společností bez otců."

více

V sobotu 28. června 2014 proběhla v Kostelním Vydří tradiční terciářská pouť. Nyní si můžete poslechnout z tohoto setkání katechezi P. Vojtěcha Kodeta o prožívání exercicií.

více

Jestliže jsme ve svém životě opravdu uvěřili Bohu a do svého života jsme jej přijali, pak také musíme počítat i s tím, že náš život je a bude pro nás samotné jedním velkým tajemstvím. Tajemstvím Boha přítomného v našem životě, kdy nikdy nemůžeme rozumět všemu, co koná. A právě v těchto situacích nám může být obrovským lidským příkladem a pomocí Matka Boží. Ta, která se ve svém lidství zcela spojila s posláním Božího Syna a po celý svůj život se v různých situacích vždycky zachovala podle Boží vůle. Tím se pro nás stává nenahraditelnou pomocnicí a přímluvkyní. V pohledu na svůj život zcela upřednostnila pohled Boží, naprosto ustoupila od svých představ a záměrů se svým životem a nám nyní pomáhá stavět se k životu v duchu lásky a důvěry v Boha.

více

Přednáška z konference o Matce Vojtěše, která se konala v Brně v září 2013 na Biskupském gymnáziu.

více

"Bůh nedopustil, aby spása na nás spadla z výšky jako almužna toho, kdo s lidumilným postojem dává část ze svého přebytku."
Papež František
 

více

Zamyšlení P. Vojtěcha Kodeta, O.Carm. zaznělo v rámci postních promluv ve farnosti Praha-Liboc.

více

"Milosrdná láska znamená sdílet ve všem osud milovaného." Papež František

Se slovem almužna máme mnozí asi nejvíc spojený ten pocit, že prostě dáme trochu ze svého někomu, kdo nemá nic. Toto pojetí almužny a milosrdenství však nemá nic společného s tím, jak jedná Bůh. Ježíš, sám Boží Syn, se k nám nesklonil s mírnou blahovůlí shora, aby nějak trošku zmírnil naši bídu, malinko nám odsypal ze svého, ale ze solidarity s námi se zařadil doslova do zástupu hříšníků, do té bídy osobně sestoupil. My ale přece nejsme Boží Syn, co tedy zmůžeme se vší materiální, mravní a duchovní bídou, kterou kolem sebe dokonce třeba i vnímáme, někdy víc a někdy míň? Abych vůbec mohl cokoliv komukoliv dát, potřebuji nejprve dovolit Bohu, aby se ujal mne samotného. Jen tak budu moci těšit druhé....abych nakonec stejně zjistil, že tím nejvíce obdarovaným jsem já sám.

více

Chudí Páně - máme s tím my vůbec něco společného? Měli bychom mít? Proč vlastně Ježíš nezvolil jinou možnost, než se narodit v chudé rodině, živit se prací vlastních rukou, vyhledávat společnost těch nejubožejších...a ještě i kázal o tom, že Boží království bude zvěstováno chudým...možná nás napadá, že by to třeba s tou chudobou tak nepřeháněl, kdyby se narodil v tomto století. Ještě tak ta chudoba v duchu, to bychom snad nějak přijali....
Ježíš sám ale skutečně blahoslavil chudobu a moc nám tady nepomohou vytáčky o chudobě v duchu. A chudé nevyzdvihoval proto, že nic nemají, ale proto, že jim může pomoci Bůh. Že se jen těžko mohou spolehnout na své bohatství, inteligenci, schopnosti, že se jim těžko stane, že už k životu najednou nepotřebují Boha. Jak se má promítnout do mého myšlení a jednání to, jak chudobu vnímal Ježíš? A žiji skutečně ve vztahu k těm, kterým bylo méně dáno, způsobem, jaký si On přeje?

Přednáška na toto téma zazněla v červenci roku 2007 na 18. katolické charismatické konferenci v Brně.. více

Mluvit na téma partnerských vztahů a lidské sexuality je vždycky náročné.

více

Zamyšlení P. Vojtěcha Kodeta, O.Carm., které zaznělo dne 14. prosince 2013 v rámci duchovní přípravy na Vánoce ve farnosti v Praze-Liboci.

více

Přednáška na téma "Jan Pavel II. a Karmel", která zazněla v pondělí 28. října 2013 v rámci vzpomínkového setkání s Janem Pavlem II. v klášterním kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí v Praze. více

Ježíš byl tím, kdo své současníky svým jednáním na této zemi zcela jistě především "vyváděl z míry". Ty, kteří jej znali, ty kteří si mysleli, že jej znají, ty, kteří jej neznali vůbec...prostě všechny. Ať mluvil k zástupům, uzdravoval nemocné, těšil smutné, pozvedal ty, kteří už nemohli dál, ať pracoval nebo odpočíval, byl stále tím, na kterého se prostě nedalo jen tak...zvyknout. A jak je to s námi a Bohem v našem životě? Může nás Pán ještě něčím překvapit? Nebo už prostě přece VÍME, jak to všechno je a má být...a raději si Pána s Jeho živou láskou a mocí do svého života nepouštíme až tak moc blízko? To by ale bylo veliké nepochopení toho, co nám Pán touží dát. Chci žít s pravým Ježíšem, autentickým, mocným Bohem, který se dotýká mého života svou osvobozující a uzdravující mocí? A jak?

Přednáška byla přednesena na JUMPu XL v srpnu 2013.
Omluvte prosím sníženou kvalitu záznamu. více

Lukáš 15,11-32 Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´ I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´ Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit. Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: `Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.´ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.´ On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´"

Přednáška na toto téma zazněla na Katolické charismatické konferenci v roce 2012.

více

Získat Ducha svatého je cílem našeho pozemského života. Jsme stvořeni k tomu, abychom byli chrámem Ducha a hořeli takovou láskou, která by zapalovala druhé.

více

Ve slavení eucharistie vždy vyznává náš Pán lásku své nevěstě církvi - a každému z nás.

více

"Křtem začíná radostné a povzbuzující období učedníka." Benedikt XVI.
Mnohým z nás možná tak trochu uniká význam křtu, protože jsme byli pokřtěni jako děti. Křest sám je darem Božím, je ale zároveň i pozváním k dospělé zodpovědnosti za každodenní křesťanský život, který nemůže existovat bez autentického vztahu k Ježíši. Dospělou odpovědí na křest je rozhodnutí do tohoto vztahu jít a investovat do něj. Tato cesta "naštěstí" trvá celý život a i Ježíšovi učedníci na ní začínali stejně obyčejně jako my. Jak a co dělat, abychom se stávali více a více podobnými Kristu? Co nám pomůže, abychom na cestě s Ježíšem byli Jeho lásce skutečně co nejblíže? To je téma dvou přednášek z vikariátního dne v Nýrsku 12.3.2011.

více

„Mé srdce si opakuje tvoji výzvu : „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám...“ (Žl 27,8)
My křesťané to máme v životě často postavené tak, že jsme to my, kdo hledá Boha, a někdy způsobem, jako by snad Pán byl někým, kdo si chce před člověkem nechat něco pro sebe. Ale Písmo je už od svých prvních kapitol dějinami Boží aktivity, kdy Bůh hledá člověka – a jestli se někdo skrývá, je to právě člověk. Každý z nás má nějaké "křoví" - práci, představu, výmluvu, za kterou se před Ním schovává. Ptáme se Boha, proč by měl milovat zrovna mě, když jsou kolem jiní, kteří jsou krásnější, šikovnější, úspěšnější…ale Bůh čeká právě na mě, na moji odpověď lásky. Jak se učit setrvávat v důvěře v Pána a Jeho věrnost? Jak naslouchat Bohu, abychom se jen nehnali životem, ale nechali se zasahovat Jeho láskou a vnímali, že On skutečně hledá právě mě? Přednáška s tímto tématem zazněla v Bratislavě 25.11.2011.

více

Velikonoce nejsou jen připomínkou toho, co kdysi Ježíš prožil, ale jsou něčím, co jsme pozváni PROŽÍT.

více