Vyvolavačce duchů se na Saulovu žádost podařilo vyvolat ducha zemřelého Samuele. Znamená to, že spiritistické metody fungují?
Bohužel mohou fungovat. Nicméně vyvolávání duchů zemřelých a komunikace s nimi za účelem získání skrytých informací je ale v rozporu s Písmem svatým i učením církve.
Bible označuje tuto praxi za hřích na mnoha místech: Lv 10,6.27; 9,31; Ex 22,18; Dt 18,9–18; Sam 28,5–25; Iz 8,19–20. V Novém zákoně zvláště ve Skutcích (srov. Sk 9, 9–12; 13,6–12; 16,16–18; 19,11–20, ale i v Gal 5,20).
V současném katechismu čteme, že „je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že „odhalují“ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií), v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu.“ (KKC, čl. 2116)
Případ krále Saula, který se této praktiky dopustil proti Božímu zákonu (1Sam 28), jen dokumentuje závadnost spiritismu, ale rovněž i fakt, že nějak funguje. Nevíme s jistotou, kdo vlastně na daný dotaz odpověděl. Je velmi nepravděpodobné, aby duchové proroků nebo svatých, kteří jsou Bohu poddáni, natož Boží andělé přestupovali Boží zákony. Žádný muž Boží tuto praxi neschválí, jak se stalo i v případě Samuela.
Církevní Otcové byli toho názoru, že místo zemřelých odpovídají lidem zlí duchové, (podobně jako se děje při dotazování se kyvadélka a jiných věšteckých nástrojů), kteří zneužívají lidskou zvědavost a vtahují člověka do závislosti na zlých silách. Toto vysvětlení potvrdila i Kongregace sv. Oficia ve svém dekretu z 1. 4. 1898 (AAS 30,71) a z 26. 4. 1917 (AAS 9/1917), kde se píše: „Praxe spiritismu je nedovolenou pověrou, protože není v Božím plánu, aby Bůh posílal dobré duchy pouze pro uspokojení lidské zvědavosti. Pokud nějak udílejí odpovědi, mohou to být pouze duchové zlí, kteří souhlasí se spojením za cílem lidi zmást, škodit jim a povzbuzovat ke zlému. Z toho důvodu církev absolutně zakazuje jakoukoli účast na těchto praktikách.“
Dovoleným a smysluplným kontaktem se zemřelými je modlitba za ně, kterou církev odedávna doporučuje, naposledy slovy Benedikta XVI.: „Duším zesnulých může být poskytnuto „občerstvení a posilnění“ prostřednictvím Eucharistie, modlitby a almužny. Fakt, že láska může dosáhnout až na onen svět… bylo základním přesvědčením křesťanství během všech staletí a představuje dodnes útěšnou zkušenost.“ (srov. Spe salvi,čl. 48)
