Setkal jsem se s názorem, že vyhledávání pomoci od exorcistů je dnes móda, že si tím lidé chtějí zjednodušit svůj život, místo aby těžkosti svého života přijímali a nesli jako kříž. Na druhé straně jsem sám na sobě zakusil velkou pomoc skrze modlitbu osvobození od kletby v naší rodině.
Také jsem nedávno četl, že katolická církev zavádí výchovu nové generace exorcistů, protože přibývá případů posedlosti temnými silami zapříčiněných stále častějším kontaktem mnoha lidí s okultními praktikami či rituálními obřady. Jak se pozná, kdy je třeba se modlit za osvobození nebo dokonce kdy je třeba vyhledat pomoc exorcisty, a kdy je třeba své těžkosti snášet? Jaký je vůbec současný oficiální názor na modlitbu exorcismu a proč je v naší vlasti tak málo exorcistů?
Názor, se kterým jste se setkal, není ojedinělý. Pravděpodobně pramení ze špatné zkušenosti či informovanosti v této oblasti. Je jistě pravda, že téma exorcismu je v dnešní době více frekventované než dříve. Částečně to souvisí i se zvýšeným zájmem o magii, okultismus a satanismus v celé společnosti. Je ale také třeba říci, že v současné době díky této fascinaci démonickými jevy přibývá těch, kteří se velmi vážně zapletou se zlem a způsobí si problémy, které nejde řešit jinak než modlitbou za osvobození nebo exorcismem. Ze zkušenosti exorcistů přítomných na sedmém kurzu o službě exorcismu v Římě v roce 2012 vyplynulo, že nejčastějšími trhlinami, kterými zlo proniká do života současného člověka, je čarodějnictví, pověrčivost, účast na spiritistických seancích a esoterických obřadech, sektářství a satanské kulty. Pro úplnost je ale třeba říci, že jsou však i lidé, kteří vyhledávají exorcistu, a přitom místo exorcismu potřebují spíše psychologickou nebo psychiatrickou pomoc.
V Katechismu katolické církve se o exorcismu píše v článku 1673 toto: „Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus nazývaný „velký exorcismus“ může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba přitom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve, než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc.“ Modlitba za osvobození, popř. slavný exorcismus je tedy normální součástí života církve. Správně by každá diecéze měla mít nejméně jednoho svého exorcistu. Jeden z důvodů, proč tomu tak u nás není, je ten, že je to služba poměrně náročná a nikdo se do ní sám o sobě nehrne. Druhým důvodem může být to, že někteří biskupové neshledávají pravděpodobně tuto službu tak důležitou.
Exorcismus je potřebný spíše řidčeji, zatímco modlitba za osvobození z moci zla, za rozvázání z moci prokletí či duchovních závislostí je v současnosti velmi důležitá. Otevírá věřícím cestu k svobodě Božích dětí, k radosti v modlitbě a ke službě. Tou může věřícím posloužit každý kněz. Problém je, že si na to kněží často netroufnou nebo nevědí, jak na to. Každý pokřtěný sám však může velmi účinně zahnat působení zlého ducha tím, že se ho zřekne a obnoví svůj křestní slib. Velikou pomocí v boji se zlem a také prevencí před jeho napadením je pravidelná svátost smíření, slavení eucharistie, modlitba a četba Božího slova. Ochota nést kříž je základem křesťanského života v následování Krista, je však ale nutné připomenout, že Ježíš žádnému posedlému neřekl, aby nesl kříž, ale osvobodil ho. Proto je třeba se s lidmi spoutanými zlem modlit. Jsou to lidé trpící a je nutné jejich utrpení alespoň zmírnit, je-li to možné. Touto službou osvobozování Ježíš pověřil své učedníky. Vedle hlásání evangelia a proseb za uzdravení nemocných je tato služba tím nejzákladnějším, co Pán po učednících chtěl. Tím se nic neubírá na tom, že utrpení, které nelze odstranit, se všichni snažíme přijmout a v duchu víry nést jako svůj kříž.
