Proč se nám nedaří evangelizovat III.

Reakce Jonáše na Hospodinovo volání byla jednoznačná - vstal a udělal všechno, aby uprchl od Hospodina, od Boží tváře. I my jsme pozváni žít pod pohledem toho, který nás volá každý den k životu - a každá naše neposlušnost Bohu je stejným útěkem a vystavením se situaci, kterou vlastně vůbec sami nemůžeme zvládnout.

Když s Bohem nechceme ani mluvit a jdeme si za svým a po svém, nejvíc vždycky ublížíme sami sobě. Útěkem se ale nic neřeší, ať už utíkáme do práce, zábavy, alkoholu, spánku...nebo také do své samospravedlnosti, závisti či pocitu vlastní dokonalosti. A někam utíkáme úplně všichni, alespoň někdy určitě...

Když nechceme slyšet Boží hlas, promlouvá Bůh událostmi. Nikdy nás nenechává samotné, ale také nám nikdy neslíbil, že budeme všemu rozumět, zato nám slíbil, že nás vždycky povede za ruku, pokud o to budeme alespoň trochu stát. Jsou krásné věci v mém životě důvodem k vděčnosti, nebo vše dobré beru jako samozřejmost? Chci i těžkými věcmi projít s Bohem a v důvěře v Něj, nebo všechno raději vezmu rychle do rukou a vyřeším to po svém? A jak rozpoznat skutečnou Boží odpověď na události v mém životě od našich lidských, zkratkovitých a mnohdy jen pseudozbožných interpretací?

Záznam třetí přednášky z postní obnovy na téma evangelizace, která zazněla v Pastoračním středisku v Praze-Dejvicích dne 20.2. 2015, si můžete poslechnout zde.