Když Bůh volá proroka Jonáše k tomu, aby vstal a šel a hlásal, Jonáš slyší a rozumí, ale udělá pravý opak. Dříve, než Jonášovo jednání posoudíme a odsoudíme, je ale možná na místě upřímně si přiznat, že i my jsme mnohokrát velmi dobře v životě poznali a věděli, co je správné - a konali jsme něco úplně jiného.
Co to vlastně znamená, když se řekne Boží povolání? Není to situace, kdy konáme Boží věci jen proto, že bychom je rádi konali, není to vůbec něco, co si člověk může dát sám. Přitom je ale každý z nás bytostí, která je už od počátku Božím voláním přímo utvořena, a nikdo z nás nemůže dosáhnout štěstí a naplnění svého života jen tím, že si věci v životě zařídí po svém - a třeba úplně bez Boha...
Jak se tedy učit nastavit své srdce k citlivosti pro vnímání Boha a Jeho vnuknutí? Jak odpovídat na Boží volání takovým způsobem, aby Pán mohl právě i skrze mě věci měnit? Jak zůstat věrný Božímu volání v té nejobyčejnější každodennosti? A proč je tak důležité naslouchat denně Božímu volání více než svým představám, obavám a strachům ze života?
Záznam druhé přednášky z postní obnovy na téma evangelizace, která zazněla v Pastoračním středisku v Praze-Dejvicích dne 20.2. 2015, si můžete poslechnout zde.
