Co se nám vybaví, když se řekne evangelizace? Jaký z toho slova máme my sami osobně pocit? Možná nijak příjemný - co by mělo být pozitivního na tom, "nahánět" další lidi do církve, nutit někoho k něčemu, přesvědčovat o "naší" pravdě? Ale zde opravdu vůbec nejde o to, mluvit lidem do života a vysvětlovat jim, jak by měli věci dělat - na to není nikdo zvědavý. V centru evangelizace stojí poznání - v prvé řadě ale naše vlastní.

Jedině Ježíš nám zjevuje, kdo je Bůh a jaký je doopravdy - a dává nám nejprve poznat, kdo jsme pro Něj my sami. Ano, Ježíš chce znovu chodit našimi ulicemi a vkládat skrze naše ruce své ruce na všechny lidské rány, uzdravovat a osvobozovat - ale On sám sestoupil ze solidarity s námi na tři dny do hrobu, aby nás mohl napřed vyvést z jakéhokoliv hrobu ven. Jedině tehdy, když se já sám dívám na Ježíše, vidím v pravdě sebe..vidím toho, kterému chce Ježíš pomoci, aby byl takový, jakým ho On touží mít. Lidé kolem nás touží po štěstí - a pokud jsem já šťastný se svým Bohem, tak možná ani nebudu muset moc mluvit, protože ty kolem mě bude přitahovat můj život, moje naděje, pohled lásky Boží v mých očích...

Záznam první přednášky z postní obnovy na téma evangelizace, která zazněla v Pastoračním středisku v Praze-Dejvicích dne 20.2. 2015, si můžete poslechnout zde.