P. Pio z Pietrelciny (*25. května 1887 – +23. září 1968)
Je třeba, abychom Ducha Svatého prosili zejména o to, aby nás osvítil ohledně tří základních pravd.
Zaprvé jde o to, aby nám dával stále jasněji poznat vznešenost našeho křesťanského povolání. Bůh nás vybral a vyvolil mezi bezpočtem jiných. Musíme si také uvědomovat, že k tomuto vyvolení došlo bez jakékoli naší zásluhy. Bůh nás tímto způsobem vyvolil již od věčnosti, tedy ante mundi constitutionem (před stvořením světa), a to k tomu, abychom dospěli k jedinému cíli, totiž abychom mu patřili v tomto čase i na věčnosti. Jedná se o tak nesmírné tajemství a o tak sladké tajemství, že duše, která do něho jen trochu pronikne, se celá vznáší v lásce.
Za druhé prosme, aby nás Duch Svatý stále více osvěcoval ohledně nesmírné velkoleposti věčného dědictví, k němuž nás zaměřuje dobrotivost našeho nebeského Otce. Když náš duch proniká do tohoto tajemství, vzdaluje to duši od pozemských dober a probouzí to v nás touhu dospět do nebeské vlasti.
Konečně prosme Otce všech světel, aby nás nechával stále hlouběji pronikat do tajemství našeho ospravedlnění, díky němuž se z bídných hříšníků stáváme spasenými. Naše ospravedlnění je skutečný zázrak, nesmírný zázrak, který Písmo svaté přirovnává ke vzkříšení božského Mistra.
(Z dopisu– Raffaelině Cerase z 23. října 1914)
Ukázky jsou vzaty z knihy: 365 dní s otcem Piem
