Potřebuji radu s problémem, který ve vyskytl v naší rodině, jinak žijící křesťansky a ve vzájemné lásce. Jeden z chlapců, ještě nemá 18 let, začal uctívat satana a tvrdí, že musí, že je toho plný. A veškerý volný čas tráví u počítače nad agresivními hrami. Jak mu můžeme pomoci?
Nejdůležitější je nezpřetrhat s vaším synem vztah, neztratit jeho důvěru. V tomto věku už nepomohou zákazy, natož nátlak ve věcech víry. Pokud ale tvrdí, že „musí“ satana uctívat, vyjadřuje tím svou nesvobodu. Na to bych ho možná věcně upozornil, protože většina lidí v tomto věku hledá intenzivně pravý opak - svobodu. Paradoxně i v satanismu, jak mi řekla jedna bývalá satanistka, která spadla do kultu satana právě proto, že chtěla žít „absolutně svobodně a upřímně“. Satanisté jí to slíbili, ovšem za cenu konání zla. Nejenže tím svobodu nezískala, ale stala se otrokem zla.
Vědomé uctívání satana většinou nezačne z ničeho nic, má někde svoji příčinu. Někdy jde o pouhou zvědavost nebo o součást revolty dospívání, kdy se mladý člověk vymezuje vůči hodnotám svého okolí, především rodičů a kněží. Jindy jde více o vliv party - člověk se přizpůsobuje jejím hodnotám a stylu života, jen aby byl přijat. U satanistů je navíc láska prezentována jako nasládlost a slabošství, agrese a konání zla však jako síla, pravdivost a odvaha; to samozřejmě mladým mužům velice imponuje. Někdy jejich odmítnutí křesťanství nemusí být až tak nepochopitelné: čím víc se někde žije víra jen jako folkór nebo soubor vnějších zákazů a příkazů, tím snáze je mladý člověk zavrhne jako pokrytecké, nechce s ním mít nic společného. Přitažlivost satanismu ale může být i důsledkem poslouchání satanské hudby, vlastních pokusů se spiritismem, okultismem a magií nebo hraní počítačových her s touto tématikou.
Každý nátlak vyvíjený na syna, aby toho nechal, bude kontraproduktivní – bude ho jen posilovat v jeho revoltě. Ale až nastane čas, že to bude chtít řešit, bude důležité vyhledat pomoc kněze, který se s ním pomodlí za osvobození od této závislosti na zlu, popř. za zrušení důsledků symbolických gest či praktik, jimiž se zlému otevřel. Váš syn musel tento temný svět do sebe něčím vpustit, pokud dnes ovládá jeho život. Ale vlastní důvod, proč jej zlo a agrese vůbec tolik přitahovalo, může být zase spíše pole pro vhodnou psychoterapii; často bývá v kořenech něčím nalomené sebevědomí, pocit osamělosti či nepřijetí v rodině či od vrstevníků, nějaká zraněnost, kvůli níž se člověk zatvrdil – v touze být už nezranitelným.
Vy sama mu můžete pomoci jednak přímluvnou modlitbou, jednak bezpodmínečným přijetím, což neznamená schvalovat vše, co dělá. Bude-li někdy otevřený sdílení, můžete s ním o těch věcech mluvit, ale bez odsuzování jeho samotného či ultimát. Nebo ještě lépe, seznámíte ho s někým, kdo má s touto oblastí větší zkušenosti a bude pro syna přijatelnějším partnerem k rozhovoru (v této fázi už to rodiče bývají málokdy).
