Eli = „Můj Bůh“ (Svátek Svaté rodiny C)

V prvním čtení tohoto svátku se objevuje jedna bezpochyby dobrá starozákonní rodina, kterou tvoří zprvu neplodná matka Anna, její manžel Elkana a dítě, které bylo zasvěceno Hospodinu, Samuel. Rodinu jsme zastihli právě v okamžiku, kdy zasvěcuje svého malého chlapce Bohu. Právě zde začíná životní cesta velké osobnosti, proroka, jenž významně vstoupil do citlivého okamžiku dějin Izraele – vzniku monarchie, v jejímž čele stane první král Saul (1 Sam 1,20–28). My však v této scéně, která se odehrála ve svatyni v Silo, jež leží v severnějších krajích Svaté země, necháme vystoupit kněze jménem Eli („můj Bůh“), jenž obřad zasvěcení konal.
Eli se již s Annou setkal; ten den byl pro ni velmi trpký, zatímco všichni pravděpodobně slavili vinobraní. Poté, co pojedla se svým manželem a s jeho druhou manželkou jménem Penina, jíž Bůh dopřál děti, uchýlila se do chrámu v Silo. Anna se cítila ponížena svou neplodností, zvláště ve venkovské společnosti, kde byly děti znamením prosperity, protože znamenaly nové pracovní síly na poli a po smrti rodičů byly jejich připomínkou. Ve svatyni se Anna s pláčem modlila, aniž by vydala hlas, jak by bylo obvyklé při veřejné modlitbě. Eli se při pohledu na obličej zbrázděný slzami a na šeptající rty zmýlil a domníval se, že žena je opilá, zvláště když vezmeme v úvahu, že šlo o slavnost vinobraní.
Anina odpověď byla výmluvná a smutná: „Jsem žena s bolestí v duši, víno ani jiný opojný nápoj jsem nepila. Jen své srdce jsem vylévala před Hospodinem“ (1,15). Tato řeč „z velkého žalu a soužení“ (1,16) se při narození Samuela proměnila v radost a Eli byl oficiálním svědkem této události. Od té chvíle se chlapcův život spojil s knězovým. Když oné významné noci chlapec spal v místnostech přiléhajících k Hospodinovu chrámu, zaslechl tajemný hlas, který volal: „Samueli, Samueli!“ Domníval se, že jde o hlas kněze, jeho mistra; ale ten mu odhalil skutečný význam: „Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá’“ (1 Sam 3,9).
Poselství, které sdělil Bůh mladému Samuelovi, bylo pro Eliho osudové. Tento zbožný kněz měl dva syny, Chofniho a Pinchase, kteří svým jednáním hanobili kněžský úřad a vykonávali ho ve vlastní prospěch. Božský rozsudek byl svěřen právě onomu chlapci a naplnil se způsobem, tragickým pro celý Izrael. Archa úmluvy, palladium Izraelitů při jejich válkách, byla během bitvy s Filišťany, starými nepřáteli Izraelitů, donesena do vojenského tábora. Avšak sudba byla strašlivá: „Hospodinova archa byla ukořistěna a oba Eliovi synové, Chofni a Pinchas, zahynuli“ (4,11). Starý kněz Eli očekával v chrámu v Silo výsledek bitvy.
Přiběhl posel a podal mu zprávu: „‚Izrael utekl před Filišťany a vojsko dokonce utržilo velkou porážku a také oba tví synové Chofni a Pinchas jsou mrtví a Boží archa padla do zajetí!‘ Při této zmínce o Boží arše spadl Eli nazad ze své stolice, zlomil si vaz a zemřel, neboť to byl letitý a těžký muž“ (4,17–18). Jeho snacha, těhotná manželka Pinchasova, předčasně porodila a zemřela. Takto tragicky spadla opona za starobylou a slavnou postavou v dějinách Izraele.
 

Převzato  z knihy: Biblické postavy
Autor: Gianfranco Ravasi
Vydalo: KNA