Exodus 16,2-4.12-15;
Efesanům 4,17.20-24;
Jan 6,24-35
„Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše.“ Den před tím tváří v tvář Ježíšovu znamení rozmnožení chlebů jej lidé chtěli provolat králem. Ježíš se tedy stáhl na horu (srov. Jan 6,15), protože bez útěku před světskými očekáváními by nemohl učit, že on je „jiný“ Mesiáš a že jeho království není z tohoto světa (srov. Jan 18,36).
Zástup jej ovšem stále ještě tvrdošíjně hledá, a když jej konečně na druhé straně Galilejského moře nalezne, zeptá se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Skutečný problém ovšem není to, kdy se Ježíš dostal na toto místo, ale spíše otázka po hlubších důvodech toho, proč jej hledají. Ježíš sám odhaluje tento zásadní rozdíl a přesměrovává „hlad“ těchto lidí: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těchto chlebů.“ Chce obrátit jejich pozornost jinam a požaduje od nich, aby potřebu potravy proměnili v touhu po jiném pokrmu, který pochází od Boha: „Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka.“ Jako vždy ve čtvrtém evangeliu je třeba od pozorování znamení přejít ke kontemplaci víry jejich původce, Ježíše, od Boha poslaného, kterého „Bůh osvědčil svou pečetí“.
Po těchto slovech vstupuje zástup s Ježíšem do dialogu, jenže s postojem od základu mylným, jako by spása byla něco, co člověk musí získat záslužnými činy: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš tedy znovu prohlašuje, že od člověka se chce pouze to, aby uměl přijmout dar, který Otec učinil světu, a aby s vírou odpověděl na to, že dal svého milovaného Syna: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Ostatní už evangelista řekl, když komentoval rozhovor mezi Ježíšem a Nikodémem: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16)…
Tato víra se rodí z poslušného naslouchání Ježíši, což je právě to, čeho zástup není schopen, když se místo toho znovu upíná k očekávání, že od něj dostane znamení, „zázraky“, které by je svou nepopiratelností přesvědčily: „Jaké tedy uděláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš?“ Tentokrát dokonce židé dodají svým slovům posvátný náboženský nádech a připomenout Ježíšovi zázračnou událost many darované Izraeli na poušti (srov. Ex 16,11–36), a aby požadavek vyzněl ještě slavnostněji, citují úryvek z žalmu: „Chléb z nebe jim dal jíst“ (Žl 78,24).
Ježíš ale umí naslouchat svým posluchačům, snaží se vyjít z jejich slov, aby obrátil jejich pohled a dovedl k víře jejich srdce. Když mluvili o maně, Ježíš jim umožňuje přejít od daru k Dárci: „Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.“ Mana tedy byla pokrmem, který sytil tělo, ale zůstávala pokrmem pomíjivým; pro oči osvícené vírou však mohla být znamením odkazujícím na skutečnost pravého chleba: „Chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
V tomto okamžiku ho zástup, který vypadá, že započal onen vnitřní pohyb naznačený Ježíšem, požádá: „Pane, dávej nám ten chléb pořád,“ podobně jako mu samařská žena pod dojmem jeho autority řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat“ (Jan 4,15). Jako odpověď Ježíš nabízí ústřední zjevení celé šesté kapitoly: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Tento výrok bude později ještě upřesněn během řeči, kterou budeme rozjímat o následujících nedělích, kdy Ježíš uzavře svou velkou předpověď eucharistie slovy: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové a umřeli. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky“ (Jan 6,51.58).
Z textu dnešního evangelia pro nás jasně vysvítá jednoduchá otázka: umíme do hloubky naslouchat Ježíši a především – dovolíme mu, aby byl tím, kdo udává směr našeho hledání? To je ten nejkonkrétnější a nejvšednější způsob, jak zakusit, že on je chléb, náš pravý pokrm nyní i v životě věčném.
Převzato z knihy: Hlásej slovo - Roční cyklus B
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA
VIDEOÚVOD k evangeliu této neděle.
