Anatole-Armand- Maria Flamérion se narodil v Paříži 7. října 1851. Vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, vyučoval 10 let v různých školách, věnoval se i přednáškám a byl jmenován ředitelem exercičního domu Villa Manresa v Clamart poblíž Paříže.
Místo jeho působení bylo příhodné k tomu, aby si uvědomil hlubokou náklonnost, kterou vůči kněžím projevuje sestra Terezie od Dítěte Ježíše. V roce 1909 zastoupil otce Hazu ve službě exorcisty pro pařížskou diecézi. Přitom sám otec Flamérion zdůrazňuje, že slova posedlých je třeba brát v potaz s moudrým rozlišováním.
Připomínáme, že matka Anežka 12. ledna 1911 napsala otci postulátorovi: „Dostáváme ze všech stran stále více dopisů, které svědčí o důvěře, kterou vyvolává přímluva naší sestřičky. Pokračuje v uzdravování těla a obrácení duší. Zlý je během exorcismů přinucen to přiznat. Jeden otec jezuita, velmi důvěryhodný, mi naposledy důvěrně napsal: „Prozřetelnost a poslušnost mi svěřily tentýž úřad jako ctihodnému otci Hazovi a sestra Terezie od Dítěte Ježíše se ukazuje jako velmi mocná v zápasech, jimiž jsem pověřený proti zlému duchu. Opakovaně Zlý, zastrašený a přinucený to vyjevit ke svému zahanbení, zvolal, když ukazoval bod na obzoru: „Och! To je ona!“- „Kdo?“ - „Malá karmelitka!“- „Řekni její jméno!“ - „Terezie od Dítěte Ježíše!“. Jindy zuřivě dodá: „Je tam, malý jedlík žrout kněží! Och! Kolik mi jich vyrvala!“ (Archiv Generalátu OCD, 398d: 9). Takto vypovídal otec Flamérion i v Apoštolském procesu k blahořečení Terezie od Dítěte Ježíše 25. srpna 1916.
Následující svědectví je ze 3. dubna 1911:
Jmenuji se Anatole-Armand-Marie Flamérion, narodil jsem se 7. října 1851 v Paříži, ve farnosti sv. Františka Xaverského, z legitimního manželství Mikuláše Alexandra Flamériona, zaměstnaného v Paříži, a Luisi Adelaide Carlotty Sicart. Jsem řeholník Tovaryšstva Ježíšova. Patnáct let jsem učil a současně se věnoval apoštolátu a kázání. Trvale jsem byl zaměstnán hlavně přednášením, až do roku 1900. V té době jsem byl povolán vést dům nazývaný „Villa Manresa“ v Clamart, v diecézi Paříž, kde se konají duchovní cvičení pro kněze. Osmnáct měsíců jsem pověřen pařížským arcibiskupem vykonávat v této diecézi exorcismus.
Neznal jsem Služebnici Boží (Terezii od Dítěte Ježíše) než z četby Dějin duše, avšak ve své výpovědi toto dílo nepoužiji. Skutečnosti, které chci tribunálu svěřit, se vztahují k milostem obdrženým od Služebnice Boží po její smrti. Poznal jsem je skrze výkon svého úřadu, ať už jako exorcista nebo jako vedoucí kněží během rekolekcí, které se konají ve „Villa Manresa“.
Kolem roku 1906 jsem četl Dějiny duše velmi zběžně, povrchně a neúplně. Zůstal mi dost nepříznivý dojem: tato biografie se mi zdála nasládlá a dětinská. Několik roků nato, v roce 1909, když jsem slyšel od důvěryhodných a velmi zbožných lidí, že četba této knihy jim velice prospěla, rozhodl jsem se k jejímu poctivému studiu a můj první dojem se zcela změnil. Našel jsem v ní velmi hlubokou a silnou spiritualitu. Na druhé straně jsem zaznamenal mimořádné milosti obdržené na přímluvu Služebnice Boží, ať už kněžími nebo jinými osobami, které jsem vedl, nebo mnou samým. Od této doby mám velkou úctu k Boží Služebnici a doufám, že proces jejího blahořečení dojde ke šťastnému konci...
Nyní při výkonu úřadu exorcisty jsem s jistotou poznal - ať už skrze vyznání ďáblů vždy svorně při četných exorcismech, týkajících se různých subjektů, které se vzájemně neznaly, nebo prostřednictvím shodných prohlášení těchto duší božským vnuknutím - opakuji, poznal jsem, že... ďáblové mají strach z úkonů poslušnosti, pokory, maličkosti, důvěrné odevzdanosti a lásky, konaných v duchu „Malé cesty“ sestry Terezie, jelikož se zvláště protiví jejich iniciativám a podporují pokrok duší.
Na doložení těchto tvrzení předkládám několik skutečností:
Ďábel prohlásil ústy různých posedlých, sobě navzájem neznámých, že sestra Terezie od Dítěte Ježíše mně pomáhá v mém úřadu, konkrétně proto, že se zabývám posvěcením kněží. „Terezie je pro tebe připravena už dlouho, je to ona, kdo vede tvou ruku, je to Panna, kdo ti ji poslal.“ (Exorcismus 20. ledna 1910 nad J., Paříž). „Terezie je anděl tvého kněžství a tvé služby kněžím.“ (Tuto ďáblovu výpověď jsem dostal při různých příležitostech, zvláště 30. července 1910). „Terezie ti byla dána, je tvoje a stále ti pomáhá kvůli tvému kněžskému poslání.“ (9. února 1911, exorcismus J...). „Terezie ti byla dána pro tvé poslání...pomáhá ti kvůli kněžím.“ (Exorcismus M... 8. prosince 1910 – M...je zcela neznámá J...). Ďábel dále prohlásil, že sestra Terezie mu vytrhla mnoho duší kněží. „Ona je tam, ta malá karmelitka Terezie od Dítěte Ježíše, ten malý žrout kněží: Oh! Kolik mi jich vyrvala!“ (Exorcismus J... 25. listopadu 1909 – opětovně 27. ledna 1910: „Terezie od Dítěte Ježíše! Vyrvala mi kněze!“).
Ďábel přiznává, že nesmírně nenávidí cestu dokonalosti skrze pokoru a poslušnost, jíž učí Terezie od Dítěte Ježíše: s opovržením ji nazývá „vrcholná slabomyslnost“. Říkal jsem Zlému: „Co tedy přitáhlo Ježíšovo Srdce k malé Terezii?“. Opověděl: „Ona je totiž duše, která se stravuje!...Strávená duše! Ach! Ježíš přijde a učiní si v ní příbytek. Kněz, jehož duše by se takto obětovala, by spasil svět, byl by žijícím Kristem.“ (Exorcismus J... 10. března 1910). „Terezie dosáhla vrcholné slabomyslnosti“, řekl jednoho dne ďábel. A poněvadž jsem mu řekl: „Co myslíš tou nejvyšší slabomyslností?“, odpověděl: „Protože byla malá“.
Kromě služby exorcismu jsem zaznamenal i při vedení rekolekcí pro kněze, že je úcta k Služebnici Boží inspiruje k velké touze pokročit ve svatosti. Každoročně přichází do „Villa Manresa“ 400 až 500 kněží a mnozí z nich svědčí o své důvěře k Služebnici Boží. Někteří ji považují za pomocnici a společnici své služby i svého duchovního života.
Já, svědek, jsem svědčil o výše napsaném podle pravdy.
Schvaluji a potvrzuji.
A. Flamérion, SJ
(Testimoni di Teresa di Gesu Bambino. Dai Processi di Beatificazione e Canonizzazione, a cura di Amata Fuffinengo, Edizioni OCD 2004)
