1. října slaví celá církev svátek sv. Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, panny a učitelky církve.
Narodila se 2. ledna 1873 v Alençonu v severozápadní Francii. Vlastním jménem se jmenovala Marie Františka Terezie Martinová. Když jí bylo tři a půl roku, zemřela jí matka a otec se i s dětmi přestěhoval do Lisieux. Tam v patnácti letech vstoupila do kláštera bosých karmelitek. Vynikala pokorou, evangelní prostotou a především důvěrou v Boha. Těmto ctnostem učila slovem i příkladem také novicky. Svůj život obětovala za obrácení hříšníků, za kněze a za šíření víry. Zemřela na tuberkulózu 30. září 1897. V roce 1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií. V roce 1997 byla prohlášena učitelkou církve. Zde přinášíme převážnou část jejího dopisu sestře Genovévě (243) ze 7. června 1897.
Nikdy nevyhledávejme to, co se zdá velké v očích smrtelníků... Jediné, co nevzbuzuje závist, je poslední místo. Jen ono je svobodné od marnosti a zármutku ducha... „Cesta člověka není v jeho moci“ (Jer 10,23) a někdy se sami přistihneme při touze po slávě. Tak se pokorně zařaďme nedokonalé, pokládejme se za malé duše, které Bůh musí v každém okamžiku 
podpírat. Jen co uvidí, že jsme opravdu přesvědčeni o naší nicotě, podá nám ruku. Kdyby jsme se ještě stále pokoušeli o něco velkého i jen pod záminkou horlivosti, Ježíš nás nechá samotné. „Jen si pomyslím: Má noha je vratká, už mě podpírá, Hospodine, tvá milost.“ (Ž 94,18). Opravdu, stačí se ponížit a s láskou snášet své nedokonalosti. V tom spočívá pravá svatost! Chyťme se za ruce... a pospěšme se na poslední místo... Nikdo s námi nebude soupeřit.
LT 243/7.6.97
sv. Terezka
