Jmenuji se Hanka, je mi přes padesát let, jsem vdaná, matka a babička, učitelka v jazykové škole. Pocházím z křesťanské rodiny, ve které jsem prožila pěkné dětství. V pubertě jsem téměř přestala chodit do kostela.
Přesně si pamatuji silvestrovskou noc před osmi lety. Všichni v domě už spali, zapnula jsem v podkrovním pokoji PC a brouzdajíc po internetu jsem narazila na článek P. Michaela Slavíka „Křest Duchem dnes“. Po přečtení jsem si pomyslela, jestli je to vůbec katolický kněz - vždyť jsem pokřtěná, biřmovaná, ale tady stálo něco zcela nového. Vypnula jsem počítač, v hlavě jako v úlu…jen jsem v modlitbě zoufalce zvolala: „Jestli je pravda, co ten kněz píše, tak mně to, Bože, všechno dej a naplň mě Duchem!“ A Bůh dal. Začala jsem se modlit v jazyku a přišel hluboký pokoj a nezměrná radost. Zakrátko mi Pán ukázal na sv. Františka z Assisi, o kterém jsem téměř nic nevěděla. Několik měsíců jsem zvažovala, co s tím a přitom četla knihy o Františkovi. Také jsem na internetu našla texty o františkánské spiritualitě a to mě tak uchvátilo, že jsem na nic nečekala a vyhledala nejbližší františkány. Františkánská rodina je mi vzácným pokladem, který mi dal Bůh už tady na zemi.
Ve svém životě jsem zakusila, že Ježíš je skutečně ten, který nejen v době apoštolů, ale i dnes rozvazuje a osvobozuje, těší, obvazuje rány, hojí a uzdravuje, dává trvalou radost a pokoj. Je pro mne opravdový přítel tady a teď - Emanuel, živý Bůh. Schoulenou a zraněnou ovečku postavil na nohy a já mohu jít a svobodně dýchat. Přeji Vám pokoj a dobro!