Faustyna se narodila jako třetí z deseti dětí 25. srpna 1905 v polském Glogowieci, při křtu dostala jméno Helena.
K prvnímu svatému přijímání přistoupila v roce 1914 a biřmována byla v roce 1923. Byla oddána modlitbě v kostele, doma i při práci na poli. Její rodiče byli chudí rolníci. Helena proto musela pracovat u jedné bohaté rodiny jako posluhovačka, dále se však intenzivně věnovala modlitbě. Jednou v noci se probudila ze spaní a volala: „Oheň! Oheň!“ Všichni v domě se probudili, ale nikde žádný oheň nebyl. Dívka se omluvila, brzy si ale tuto událost vyložila jako znamení, aby se stala řeholnicí. Vrátila se do otcovského domu s předsevzetím, že vstoupí do kláštera. Rodiče jí to nechtěli dovolit kvůli své chudobě: nemohli jí totiž dát věno, jež se v mnoha klášteřích při vstupu žádalo. Helena je ujišťovala: „Nepotřebuji peníze. Do kláštera mě vede sám Ježíš.“ Aby si našetřila nutné prostředky, vrátila se do služby, kde byla velmi oblíbená, až 1. srpna 1925 vstoupila k varšavským Milosrdným sestrám blahoslavené Panny Marie. Při obláčce v dubnu 1926 přijala jméno Marie Faustyna. Věčné sliby složila 1. května 1933. Pobývala v mnoha klášteřích, kde pracovala většinou na zahradě a v kuchyni. V roce 1928 onemocněla tuberkulózou, chorobu jí ale diagnostikovali až v roce 1932, poté co jí byla uložena velmi tvrdá práce. V dubnu 1938 byla hospitalizována, aby se v září téhož roku vrátila mezi spolusestry. Zemřela v krakovském klášteře 5. října 1938. Beatifikována byla 18. dubna 1993, svatořečena 30. dubna 2000.
Faustyna od mládí pociťovala Boží osvícení. Zakoušela mystické jevy jako extáze, zjevení a vidění. I když byla prostou venkovskou dívkou, dospěla k těmto mystickým výšinám vytrvalým úsilím v oblasti ctností a modlitby a rovněž pozorností k hlasu Ducha Svatého. Rozjímání jí otevřelo cestu k vlité kontemplaci a po této cestě Faustyna dospěla až mystickému sňatku s Kristem a k tomu, že jí bylo svěřeno poselství o Božím milosrdenství. V jednom zjevení jí Ježíš řekl: „Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji ti. … Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. [...] Já sám ji budu bránit jako svou slávu“ (Deníček, 47, 48, KNA, 2008, s. 55).
Faustyna je mystičkou milosrdné lásky Boha Otce. Sama tuto lásku uváděla do života svou prostotou, radostností, pokornou a pracovitou službou ostatním, především ale svým skrytým životem s Kristem v Bohu, jak to vidíme z jejího Deníčku. Obraz milosrdného Ježíše, namalovaný podle jejích pokynů, se rozšířil po celém světě. Úcta k němu se zařazuje do proudu tradice. Její kořeny sahají až k biblickému zjevení: s úctou k Božímu milosrdenství se setkáváme už u starozákonních proroků (srov. Jer 31,3 aj.) a naplněním zjevení Božího milosrdenství je Ježíš Kristus (srov. Lk 15).
Převzato ze Slovníku křesťanských mystiků.
