Svátek Božího milosrdenství

Při jejím svatořečení 30.4. 2000 v Římě řekl: „Bůh si vyvolil tuto prostou, nevzdělanou, ale statečnou a bezmezně jemu důvěřující řeholnici, aby jí svěřil velké poslání: Nést světu poselství Milosrdenství.“

Jak nám zaznamenala sama světice ve svém deníku, který na přímou žádost Pána Ježíše začala psát během posledních čtyřech let svého života,¹ zjevil se jí 22.2.1931 sám Pán a vyzval ji, aby podle toho, co viděla, namalovala jeho obraz s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti (srov. Deníček, čl. 47). Řekl jí: „Toužím, aby Milosrdenství mělo svátek. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství“ (49). Obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, jehož ruce i nohy nesou stopy po ukřižování. Z jeho probodeného Srdce tryskají dva paprsky. Pán Ježíš to Faustyně vysvětlil takto: „Světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje; červený paprsek představuje krev, která je životem duší. Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství tehdy, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím“ (299). Výjev obrazu tak spojuje dvě evangelní události: ukřižování Krista a vytrysknutí krve a vody z jeho probodeného srdce (Jan 19,18; 18,34) a zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše ve večeřadle  při ustanovení svátosti smíření (Jan 20,19-31). Tento druhý úryvek evangelia se čte při bohoslužbách v tuto neděli. Tím obraz znázorňuje Ježíše, jak přináší lidem pokoj skrze odpuštění hříchů za cenu svého utrpení a smrti na kříži.

K vlastnímu svátku Pán Ježíš sestře Faustyně řekl: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. (699)

Později Faustyně ještě zdůraznil její poslání, když jí řekl: „Řekni duším, ať nestavějí ve vlastních srdcích překážky mému milosrdenství, které si tolik přeje v nich působit. Mé milosrdenství pracuje ve všech srdcích, které mu otvírají své dveře, spravedlivý stejně tak jako hříšník potřebují mé milosrdenství. Obrácení a vytrvání je milost mého milosrdenství“ (1577). „Je to tvůj úřad a tvůj úkol, abys duším dávala poznat mé veliké milosrdenství, které k nim mám, a vybízela je k důvěře v propast mého milosrdenství“ (1567). „Posílám celému lidstvu tebe se svým milosrdenstvím. Nechci zraněné lidstvo trestat, nýbrž toužím je vyléčit přivinutím je na své milosrdné Srdce“ (1588). „Jsi sekretářkou mého milosrdenství; vyvolil jsem tě pro tento úřad v tomto i v budoucím životě“ (1605).

Pán Ježíš vybízel k šíření úcty k Božímu milosrdenství s velkými přísliby: „Duše, které šíří úctu k mému milosrdenství, ochraňuji po celý život jako něžná matka své nemluvně a v hodině smrti nebudu jejich soudcem, ale milosrdným Spasitelem“ (1075). „Všechny duše, které budou velebit mé milosrdenství a šířit jeho slávu tím, že budou vybízet jiné duše k důvěře v mé milosrdenství, nezakusí v hodině smrti zděšení. V tomto posledním boji je ochrání mé milosrdenství“ (1540). Zvláštní příslib Pán dal kněžím, kteří budou tuto úctu šířit: „Zatvrzelí hříšníci se budou obracet pod jejich slovy, když budou mluvit o mém nekonečném milosrdenství, o slitování, jež pro ně mám ve svém Srdci. Kněžím, kteří budou hlásat a oslavovat mé milosrdenství, těm dám podivuhodnou moc, pomažu jejich slova a pohnu srdci, k nimž budou mluvit“ (1521).

¹Faustyna Kowalská, Deníček, KNA 2001.