V poutním kostele sv. Petra – St. Peter am Perlach v srdci bavorského Augšpurku se nachází obraz Maria Knotenlöserin, Maria, rozvazující uzly.
Tamní poutní kostel navštěvují každoročně tisíce věřících. Prosí Kristovu Matku, aby rozpletla uzly, o které zadrhávají jejich pozemské životy.
Velkým ctitelem tohoto mariánského obrazu je rovněž papež František, který také rozšířil úctu k Panně rozvazující uzly ve své vlasti. O oddanosti věřících argentinské Virgen Desatanudos vypráví rektor katedrály v Buenos Aires, P. Alejandro Russo:
„Svatý otec jako jezuitský kněz strávil nějakou dobu v Německu na studiích. V jednom kostele tam uviděl obrázek Panny rozvazující uzly. Přivezl si tyto pohlednice do Buenos Aires a začal je přikládat do všech svých dopisů. Úcta k tomuto mariánskému vyobrazení se rychle šířila, až se jedna argentinská malířka, Ana Betta di Berti, nabídla, že vyhotoví jeho kopii pro kapli jezuitské univerzity v Buenos Aires (Universidad del Salvador). V této kapličce Pannu Marii uctívalo a navštěvovalo mnoho lidí, takže její prostor brzy nedostačoval. Někteří zaměstnanci univerzity, farníci ze čtvrti Agronomía, požádali svého faráře o umístění ještě větší kopie obrazu do kostela San José del Talar. Stalo se tak 8. prosince 1996. Kult Matky rozvazující uzly se rozrostl natolik, že o víkendech a každého osmého dne v měsíci přicházelo a dosud přichází 20 až 30 tisíc lidí. Další kopie obrazu, byť nevalné umělecké kvality, se objevily v mnoha dalších farnostech ve městě a kraji. Pro argentinskou církev je to tedy velmi důležitý projev zbožnosti, který tehdejšího arcibiskupa Buenos Aires vedl ještě k dalšímu kroku. Před třemi lety kard. Bergoglio podepsal dekret, kterým prohlašuje farní kostel San José del Talar za “národní svatyni Naší Paní, která rozvazuje uzly”. Za tuto úctu vděčíme Svatému otci. Na jakýkoliv dopis odpovídal osobně a kromě mariánského obrázku přikládal i výjev sv. Josefa. Výjev Panny Marie rozvazující uzly používal i pro svá vánoční a velikonoční přání. Tentýž obrázek rozdával také v den svého biskupského svěcení.“
Původ mariánského obrazu není zcela přesně znám. Je připisován baroknímu malíři Johannu Georgovi Melchiorovi Schmidtnerovi (1625-1705). Zadavatelem díla má být šlechtic Hieronymus Ambrosius Langenmantel (1641-1718), který jím vyjadřuje dík za událost ze života svého děda Wolfganga. Ten prožíval vážnou manželskou krizi a stál na pokraji rozvodu. Navštívil proto jezuitu O. Jakoba Rema v německém Ingolstadtu a společně s ním se modlil k Matce Boží, aby vyhladila kritické situace. Pár se skutečně vyhnul rozvodu a manželství pokračovalo. Tato epizoda by odpovídala výjevu ve spodní části obrazu. Odkazuje ke starozákonní knize Tobiáš a zobrazuje anděla Rafaela, který vede Tobiáše k jeho manželce Sáře.
„Je velmi obtížné dopátrat se přesného původu. Existuje více teorií a bylo by zapotřebí důkladného výzkumu. Podle některých verzí je autor neznámý, jiní jej přisuzují jmenovanému malíři, další zase hovoří o jiných umělcích. V každém případě originál není signován. Jisté však je, že obraz v očích věřících vzbuzuje náboženskou úctu a vyrovnanost, přestože jsou všemožně zkoušeni. Přicházejí k němu lidé s rodinnými obtížemi, mnozí otcové a matky, kteří mají problémy s dětmi, zejména kvůli drogám. Utíkají se k němu nemocní a lidé, kteří ztratili práci. Rád bych řekl toto: Modlíme se k Nejsvětější Panně, která rozvazuje i ten poslední uzlík. Jako brána k nebi, která rozvazuje uzly duší v očistci.“
„Uzel, vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán poslušností Marie; co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou“, píše sv. Irenej ve spise Proti bludným naukám Adversus haereses (III,22). Také tento výrok církevního otec odkazuje k bavorskému obrazu.
„Není bez významu, že Svatý otec den po zvolení při svém prvním veřejném vystoupení zamířil do Santa Maria Maggiore, aby uctil mariánskou ikonu Salus populi Romani , Spásy římského lidu. Jako arcibiskup Buenos Aires se papež František vyznačoval velkou mariánskou úctou a také spontánní synovskou zbožností. Když vstupoval do katedrály, obdivoval mariánské obrazy a často se přibližoval k mariánským sochám, aby se jich dotkl, tak jako poutníci. Velmi uctíval Pannu Marii z Luján. Ani jeden rok nevynechal účast na říjnové pouti do Luján. Zpovídal poutníky, kteří tam přicházeli pěšky z Buenos Aires, bez přestávky třeba i celou noc. O slavnosti Těla a Krve Páně městem prochází procesí se sochou Panny Marie z Luján. Současný papež každoročně zasvěcoval město mateřské péči Panny Marie. “
Převzato z www.radiovaticana.cz
