"Bez Ducha svatého je Bůh vzdálený, Kristus zůstává v minulosti, evangelium je mrtvou literou, církev pouhou institucí, autorita se stane nástrojem ovládání lidí, misie pouhou propagandou, liturgie vzpomínkovým rituálem a z křesťanství nám zbude zotročující morálka." Ignatius IV. z Antiochie
Je rozdíl mezi působením Ducha svatého v životě kněze a laika? Je i není. Kněží jsou společností považováni za odborníky na duchovní věci a nějak se i předpokládá, že to, co hlásají, také sami plně žijí. Ale i kněz je člověk, který je pokoušen jako každý z nás ohledně své identity a právě toho, co je jeho poslání vlastní. Není jednoduché být pastýřem v Duchu Kristově. Už sám Ježíš byl pokoušen ve své identitě Mesiáše k tomu, aby rezignoval na Otcův záměr a žil své poslání tak, jak si to představovali lidé. Ale On - mnohdy na rozdíl od nás - si ani jako nejvyšší kněz netroufl žít bez spojení s Otcem a bez vedení Duchem, a k tomu zve i ty, kterým svěřil účast na prodloužení svého veřejného poslání. Jak tedy může kněz dovolit Boží milosti skrze něj skutečně proudit? Jak žít s tím, že sám ze sebe na tu službu prostě nemám, a nechtít si organizovat své kněžství jako vlastní podnik?
Přednáška ke stažení zde.
Přednáška zazněla na setkání kněží na poutním místě Maria Hilf ve Zlatých Horách v neděli 13.5. 2012.
