V Katolickém týdeníku (č. 2014/17) bylo otištěn rozhovor "Radikálně se spolehla na Boha" s P. Vojtěchem Kodetem o hloubce i hranicích mariánského kultu. Mariina moc a mateřská láska přitahují lidi napříč kulturami.
S pohanskými bohyněmi však Matka Boží nemá nic společného.
Mariánská zbožnost oslovuje lidi po celém světě, a to často i mezi nekřesťany. Co je na Panně Marii tak univerzálního?
Nejsem si jist, zda je to právě osoba Panny Marie, nebo spíše obecně postava ženy, a zvláště matky s dítětem. Ve všech starých kulturách byla žena a matka vnímána posvátně především v souvislosti s plodností, spojovanou s plodností země. Možná některé lidi láká i to, co se často za mariánskou zbožnost vydává, a sice zájem o soukromá zjevení a poselství s tím spojená. Pokud přece jen oslovuje někoho mimo církev sama osoba Panny Marie, pak jistě pro svou vnitřní čistotu, neporušenost a mateřskou lásku.
Lze Pannu Marii – Matku a Královnu chápat jako pokračování kultu dávných bohyň?
Pannu Marii nelze v žádném případě spojovat s jakýmkoli kultem ženských či mateřských bohyň starých kultur. Liší se od nich stejně, jako se liší pravý Bůh od všech model a božstev, která si vytvořil člověk pro uspokojení své náboženské potřeby. Bohyně pohanských náboženství jsou lidským výmyslem a jejich uctívání je pro křesťana modloslužbou. Panna Maria nebyla a není bohyně.
Od všech bohyň se odlišuje svou podstatou a posláním. Byla prostou věřící dívkou, již si Bůh vyvolil k velikému úkolu: aby se stala matkou Spasitele, Božího Syna. Celá její velikost spočívá v Božím vyvolení a v její ochotě spolupracovat s Bohem, v její otevřenosti pro Boží vůli a působení Ducha Svatého v jejím životě, v její pokoře a služebnosti, s níž naplnila Bohem svěřené poslání.
Způsob, jakým to Bůh učinil, je lidsky nevymyslitelný. Víme to pouze z Písma svatého a z tradice církve. Pro mnohé je ale biblická zbožnost ve vztahu k Panně Marii nedostačující, a tak si z ní o své vůli dělají jakousi křesťanskou bohyni, čímž překrucují její postavení v Božím plánu spásy.
Jaké je tedy správné, zdravé křesťanské chápání Panny Marie? Kde je její „místo“?
Místo Panny Marie v životě církve, a tím i v životě každého věřícího, je dáno od samého začátku Bohem. V evangeliích se o Panně Marii mnoho nepíše, ale všechny zmínky o ní ukazují na její velmi úzký vztah ke Kristu, na její místo v rodící se církvi a v celém Božím plánu záchrany.
Náš vztah k Panně Marii jednak vychází z toho, že je matkou Božího Syna, našeho Spasitele, a pak nám ji Pán Ježíš při svém umučení dal jako matku nás všech, když učedníku Janovi stojícímu pod křížem řekl: „Hle, tvá matka.“
Panna Maria také sehrála důležitou úlohu při zrodu církve. Její význam je naznačen mj. tím, že kromě apoštolů je jedinou osobou, jež je výslovně zmiňována jménem, když spolu s apoštoly prosila v Jeruzalémě o dar Ducha Svatého. Je tím ukázán začátek její stálé přítomnosti uprostřed modlící se církve.
Ona jediná z celého společenství měla zkušenost s plností Ducha Svatého a po odchodu Ježíše k Otci mohla už svou přítomností uvádět jeho učedníky do plnosti nového života v Duchu. Tak jako Duch Svatý při zvěstování způsobil, že se stala matkou Božího Syna, stala se o Letnicích jeho působením matkou církve. Po Ježíšově odchodu k Otci se tedy učedníci měli učit od Panny Marie životu v otevřenosti Duchu Svatému, životu pod vedením Ducha.
Přijmout Marii jako svou duchovní matku tedy znamená dovolit jí, aby nás uváděla do života v Duchu Svatém?
Ano, ona vždy žila a dodnes žije plně tím, čím žije její syn Ježíš, proto se tolik podílí na jeho plánu spásy. Avšak nikdy svého syna nezastiňovala ani od něho neodváděla – už na svatbě v Káni Galilejské se stala jeho spolupracovnicí v jeho poslání. Sama poslušná Božímu slovu vyzvala služebníky, aby udělali vše, co jim Pán řekne. Jsou to poslední slova Panny Marie zaznamenaná v Písmu svatém, tedy jakýsi její testament, něco důležitého pro život celé církve po všechna staletí.
Jak chápat její význam dnes?
Panna Maria má samozřejmě své poslání i v dnešní době. Jestliže Kristus je v nebi na pravici Boží a přimlouvá se za nás, ona jistě nedělá nic jiného. Je však třeba stále pamatovat, že i když se stala Matkou Boží, a to je veliká důstojnost, není žádná „bohyně“. Sama se nazvala služebnicí Páně a byla by první, kdo by odmítl být stavěn na roveň Bohu. V úctě k Panně Marii si musíme dávat pozor, abychom ji nikdy nedávali do protikladu s Bohem a jeho vůlí.
Jak by tedy měla či neměla vypadat zdravá mariánská úcta?
Někteří se nechali ovlivnit falešnými zjeveními, kdy Panna Maria prý například drží ruku trestajícího Boha a chrání nás před jeho hněvem. To je naprosto nekřesťanské vnímání Boha, který jediný je pramenem veškerého milosrdenství, tedy i takového, jež k nám proudí skrze Pannu Marii. Ona nám byla dána za matku, aby s celou církví a s každým zvlášť putovala jeho životem a pomáhala nám dojít k cíli.
Přitom je pro nás důležitá i jako vzor člověka věřícího a milujícího, pokorně naslouchajícího Božímu slovu, vždy připravená konat vůli Boží. Panna Maria je vzorem ženy, která radikálně odpověděla na Boží volání, která se dokázala spolehnout na Boha a jeho slovo ve velmi obtížných životních situacích. Proto je nám tak blízká zvláště v obdobích utrpení a životních zkoušek.
Autorka: Alena Scheinostová
