V blízkosti Velikonoc nás církev vybízí k rozjímání nad velkým znamením Lazarova vzkříšení, které předznamenalo vzkříšení Ježíšovo.
Liturgie 5. neděle postní nám sama dává k dispozici klíč, kterým si máme otevřít dveře k pochopení úryvku dnešního evangelia, jež jsme právě slyšeli. V prefaci této neděle se říká: „Ježíš Kristus je naše vzkříšení a život; slitovává se nad námi a má s námi soucit jako se svým přítelem Lazarem; a jako jeho zavolal z hrobu, tak nás skrze křest volá ze smrti k životu.“
Mrtvý Lazar je symbolem každého z nás a současně celého lidstva, jež duchovně zemřelo kvůli hříchu: „Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili…“ (Řím 5,12). Striktně vzato nás Ježíš nezachraňuje „ze“ smrti, to dost dobře není možné. Jsme smrtelní a zemřeme. V tomto smyslu nám Ježíš nenabízí nějaký laciný elixír života, který by nás měl zachránit od údělu společného všem lidem. Ale zachraňuje nás „ve“ smrti, a to tím, že sám dobrovolně umírá z lásky, a přijetím smrti pro nás a za nás nám dává život. Tím nám ukazuje, jak je třeba žít až k darování vlastního života. My známe život, který vede ke smrti. Ježíš nám ukazuje smrt, která vede k životu. To je paradox kříže a následně křesťanství.
Videozáznam přednášky z této duchovní obnovy najdete také v archivu TV NOE, která pořad připravila.
