PŘEDNÁŠKY

Slovo, které bylo na počátku, kterým jsme my voláni a které do nás bylo vloženo, odlišuje člověka od ostatního stvoření, protože právě skrze toto Slovo máme podíl na Božím životě. Je to Slovo, které se rodí z lásky, pro lásku a lásku plodí. Člověk je svou podstatou bytost volaná Slovem k bytí a stále povolávaná k životu. Když se člověk otevře tomuto Slovu, stává se krásným, pokojným, plným lásky - a když svůj život Slovu uzavře, sám se z podstaty ničí.

Je dnešní doba a její pokušení jiná než dřív? Nějak ano a nějak ne. Od prvních stránek Bible se Boží nepřítel pokouší stále stejným způsobem vést člověka jakoukoliv jinou cestou než cestou Boží, cestou lásky.

Farní adventní duchovní obnova na téma Tvář Otcova milosrdenství proběhla 11.-12.prosince 2015 v Praze-Liboci. Slovem provázel P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Farní adventní duchovní obnova na téma Tvář Otcova milosrdenství proběhla 11.-12.prosince 2015 v Praze-Liboci. Slovem provázel P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Farní adventní duchovní obnova na téma Tvář Otcova milosrdenství proběhla 11.-12.prosince 2015 v Praze-Liboci. Slovem provázel P. Vojtěch Kodet, O.Carm.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte."

Všichni v sobě neseme podobu živého Boha, jsme stvořeni jako Jemu podobní, plní lásky a s Jeho pomocí jsme schopní velikého dobra - a právě tuto skutečnost v nás Boží nepřítel z hloubi duše nenávidí.

Pán se neumí dívat jinak než s láskou. Ježíšův pohled na nás je pohled, ve kterém on vychází ze sebe, aby nás získal. Tak se díval na všechny lidi, se kterými se setkával, díval se do hlubin jejich srdce. Není to pohled, který by byl jen povrchní, svým pohledem dává Ježíš bohatému mladíkovi v podobenství - a každému z nás - novou šanci. My se máme poznat v Jeho očích, jací skutečně jsme, poznat, na čem v životě záleží, poznat svoji důstojnost a svoji svobodu.

Zakusili jsme někdy, že se na nás někdo opravdu s láskou podíval? Pravděpodobně ano - ale pohled Ježíšovy lásky je ještě něco jiného. více

Každý z nás, i když si to třeba ani moc neuvědomuje, má pravděpodobně ve svém životě nějaké místo, které vědomě či nevědomě před Pánem ukrývá. Mohou to být staré křivdy, neodpuštění, nevyřešené vztahy, bolestné situace, na které bychom raději chtěli navždycky zapomenout...Kdo z nás může říci, že nepotřebuje Pánem vytáhnout z nějaké své ulity či hrobu? Kdo z nás netouží po tom, aby někdo odvalil kámen, který leží mezi Bohem a mnou, aby Pán odstranil jednou provždy věci, které mi brání zakoušet radost z Boha a plnost života s Ním?

Když si člověk uvědomí, že ho to v kostele někdy - a třeba i po celé dlouhé období - opravdu nebaví, nemusí to být vždycky úplně špatně.

Z pohledu Božího je lidská sexualita pro nás velikým darem. Darem k tomu, aby si lidé mohli vzájemně co nejdůvěrněji sdělovat a rozmnožovat lásku ve vztahu chráněném manželstvím a zakoušeli radost z této lásky.

V letošním roce prožíváme v církvi v České republice Národní eucharistický kongres, který vyvrcholí 17. října 2015 v Brně programem, jenž začne v 10.30 na náměstí Svobody. Na kněžské pouti v Kostelním Vydří o Slavnosti Panny Marie Karmelské 16. července 2015 v této souvislosti zazněla přednáška otce Vojtěcha Kodeta, O.Carm. „Ars Celebrandi" o umění slavit mši svatou.

Svatá Terezie za svého života nepsala ani nevytvářela žádné definice modlitby. Chtěla pouze předat svoji zkušenost a důsledně se snažila psát ne něco, co by bylo jen hezké, ale to, co skutečně prožila a co jí Pán položil na srdce, aby takto předala svým sestrám.

Pavel VI. prohlásil svatou Terezii za učitelku modlitby pro nás i pro celou církev. Terezie měla skutečně nejen zvláštní charisma modlitby, ale dovedla toto charisma žít, dovedla je poznat a také předat - a do modlitby nás vždycky vtáhne jen ten, kdo se sám modlí.

Právě v rodině se Bůh chce lidem zjevit takový, jaký skutečně je - pevný, moudrý, plný slitování a lásky.

Jan 5,1-9: "Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil."

Měli jsme někdy v životě chvíle, kdy se o nás pokoušela beznaděj, zoufalství, nebo jsme nad někým zlomili hůl? Příběh o marnotratném synu - či spíše milosrdném otci - je jedním z nejznámějších a nejvzácnějších textů, které Ježíš pověděl svým učedníkům - a mluví právě o těch, kteří v určitém období života tu naději ztratili.

O čem vlastně tedy je celé zvěstování evangelia a jak se nás to osobně týká? A proč jsme někdy tak nesnadným nástrojem v rukou Božích? Jonáš dostal po svém útěku před Bohem novou šanci - a i my ji dostáváme podruhé a stále znovu. Novou šanci zvěstovat slovo Boží a přinášet dotek lásky Boží každému člověku - to, k čemu povolal Pán každého z nás.