PŘEDNÁŠKY

Při Ježíšově předpovědi vlastního utrpení vyjadřuje dokonce i jeho učedník Petr naprosté nepochopení Ježíšových slov. Smýšlení Boží je ale stejně i pro nás častým kamenem úrazu, je nepochopitelné, "divné". Jenže Pán mluví o svém utrpení s tím, že chce, aby jej i s ním a takového učedníci přijali, a Petrovi na jeho starosti odpovídá stručně - jdi za mne. Ani naše místo není tam, kde Pána předbíháme a radíme mu, co a jak má dělat - protože ve skutečnosti nevíme vůbec nic a jen ve světle Ducha a v blízkosti Kristova srdce se postupně učíme rozumět těm nejzákladnějším věcem. Ale Bůh se dává poznat právě těm, kdo jsou ochotni si přiznat, že se mýlí dnes a budou se zítra mýlit zase...

Mnozí z nás se s nadšením a odvahou již dávno rozhodli Pánu slíbit poslušnost a věrnost v řeholním životě nebo v manželství - aby postupně s léty zjistili, že jen lidským, byť upřímným snažením takovému slibu prostě nelze dostát. Jediný způsob, jak žít poslušnost v lásce, je totiž zakusit na sobě jedinečnou lásku Krista a odpovědět na ni. Kristus sám je poslušný, chudý, čistý - a když si zamiluji Jeho, budu schopen milovat i chudobu, čistotu a poslušnost. Bez Něj a rostoucí lásky k Němu zůstane ale jen u lidského snažení.

Všichni jsme pozváni na jednu velmi důležitou svatbu, která se nás hodně týká. Možná se nám z dosavadní životní zkušenosti zdá, že to, co od nás Bůh očekává, je především zvládání věcí těžkých, náročných, zodpovědných....ale skutečným obrazem radosti Boha ze vztahu s člověkem je právě svatební veselí, kde Ježíš je ženichem a církev a každý z nás jednotlivě Jeho nevěstou.
Náš Bůh je Bohem, který miluje lidskou radost a dává radost bez konce, nejen tu zde na zemi - a Boží vizí života je slavnost.
Ne tedy abychom se na prvním místě starali, trpěli, zařizovali, organizovali a řečnili, ale abychom se radovali ze života s Ním...a každého z nás zve k tomu, aby se Jeho mocí stal tím, kým má skutečně být. Chci si nechat Ježíšem ukázat, o co v mém životě skutečně jde? Chci se dívat na Něj a na svůj život očima svatby?

Málokdo z nás chce slyšet o obrácení, pokání, změně smýšlení...evokuje to v nás pocit, že se (zase) máme polepšit, že s námi něco není dobře. Ale obrácení je jedna z největších milostí, kterou Pán nabízí každému z nás. Ještě v ústech Jana Křtitele mají tato slova skutečně význam - změňte své chování. U Krista už to ale zcela nově znamená dovolit Bohu, aby vstoupil do života se mnou a já mohl žít s Ním, zříci se sebe a svého smýšlení ve prospěch Kristova smýšlení. Ne vylepšovat sebe, ale přijmout Ježíše místo sebe a učit se každý den přijímat jako dar všechno to, co Bůh už pro mne vykonal.

Většina z těch, kdo žijí v manželství a mají rodiny, jsou lidé, kteří nežijí pravděpodobně jen pro sebe a nemyslí jen na sebe.

Málokteré téma v křesťanství budí tolik emocí a tolik nepochopení, jako právě způsob úcty a vztah k Matce Boží. Asi i právě proto je to ale téma velmi důležité.

Období stáří můžeme vnímat různě - třeba jako čas postupného ztrácení sil, přibývání nemocí, opuštěnosti, samoty...to je ale pouze jeden úhel pohledu.

Pokud jsme věřící a už jsme vyšli ze základní školy, odpovíme si asi velice rychle na otázku, k čemu je advent - přece víme, o čem ta doba je, co máme prožívat...

Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého (Jan 17,15).

Chceme-li mluvit o křesťanské rodině, měli bychom mluvit o společenství, ve kterém se klade na první místo ne to, co děláme a vytváříme my sami, ale to, co pro každého z nás nás vykonal Bůh a co my se v ovzduší lásky snažíme dávat dál.

Mk 10,17-22: Když se (Ježíš) vydával na cestu, přiběhl nějaký (člověk), poklekl před ním a ptal se ho: »Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?« Ježíš mu odpověděl: »Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: ‘Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!’« On mu na to řekl: »Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.« Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: »Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!« On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.

"Máme-li se dobře modlit, nesmíme se vzdálit od Toho, který nás modlit učí." Sv. Terezie od Ježíše

Celý Ježíšův život a tedy také celá jeho modlitba byla protkána a prozářena vztahem k Otci.

"Mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova..." Sv. Jan Zlatoústý

Přes nezpochybnitelný fakt, že přítomnost otce v rodině je nesmírně důležitá a že role otce a matky není vzájemně zastupitelná, se naše doba více než kdy jindy stává časem charakterizovaným nepřítomností otce v rodině, ať už fyzickou, emoční či duchovní - jako bychom byli najednou "společností bez otců."

V sobotu 28. června 2014 proběhla v Kostelním Vydří tradiční terciářská pouť. Nyní si můžete poslechnout z tohoto setkání katechezi P. Vojtěcha Kodeta o prožívání exercicií.

Jestliže jsme ve svém životě opravdu uvěřili Bohu a do svého života jsme jej přijali, pak také musíme počítat i s tím, že náš život je a bude pro nás samotné jedním velkým tajemstvím. Tajemstvím Boha přítomného v našem životě, kdy nikdy nemůžeme rozumět všemu, co koná. A právě v těchto situacích nám může být obrovským lidským příkladem a pomocí Matka Boží. Ta, která se ve svém lidství zcela spojila s posláním Božího Syna a po celý svůj život se v různých situacích vždycky zachovala podle Boží vůle. Tím se pro nás stává nenahraditelnou pomocnicí a přímluvkyní. V pohledu na svůj život zcela upřednostnila pohled Boží, naprosto ustoupila od svých představ a záměrů se svým životem a nám nyní pomáhá stavět se k životu v duchu lásky a důvěry v Boha.

Přednáška z konference o Matce Vojtěše, která se konala v Brně v září 2013 na Biskupském gymnáziu.

"Bůh nedopustil, aby spása na nás spadla z výšky jako almužna toho, kdo s lidumilným postojem dává část ze svého přebytku."
Papež František
 

Zamyšlení P. Vojtěcha Kodeta, O.Carm. zaznělo v rámci postních promluv ve farnosti Praha-Liboc.

"Milosrdná láska znamená sdílet ve všem osud milovaného." Papež František

Se slovem almužna máme mnozí asi nejvíc spojený ten pocit, že prostě dáme trochu ze svého někomu, kdo nemá nic. Toto pojetí almužny a milosrdenství však nemá nic společného s tím, jak jedná Bůh. Ježíš, sám Boží Syn, se k nám nesklonil s mírnou blahovůlí shora, aby nějak trošku zmírnil naši bídu, malinko nám odsypal ze svého, ale ze solidarity s námi se zařadil doslova do zástupu hříšníků, do té bídy osobně sestoupil. My ale přece nejsme Boží Syn, co tedy zmůžeme se vší materiální, mravní a duchovní bídou, kterou kolem sebe dokonce třeba i vnímáme, někdy víc a někdy míň? Abych vůbec mohl cokoliv komukoliv dát, potřebuji nejprve dovolit Bohu, aby se ujal mne samotného. Jen tak budu moci těšit druhé....abych nakonec stejně zjistil, že tím nejvíce obdarovaným jsem já sám.