Období stáří můžeme vnímat různě - třeba jako čas postupného ztrácení sil, přibývání nemocí, opuštěnosti, samoty...to je ale pouze jeden úhel pohledu.
Naopak výhodou stáří je, že díky některým, i bolavým životním zkušenostem už člověk může v tomto období doopravdy poznat, že tím, kdo naplní jeho nejhlubší očekávání a touhy, tím, kdo mu dá tu největší útěchu, není na prvním místě druhý člověk, ale Bůh. To ale předpokládá nejen formální víru, kdy jsme celý život zvyklí se nějak pravidelně modlit a zajít na mši svatou, ale osobní vztah s Bohem. Ve stáří máme najednou prostor na spoustu věcí, které jsme dřív možná ani nepovažovali za důležité, ať už jde o prohloubení vztahu s Bohem, smíření se a odevzdání věcí, které se nám v životě nepovedly, nebo prostor pro vztahy a také pro službu těm, kteří už mají ještě méně sil než my. Pán nás touží přitisknout k sobě a každému z nás se jednou přiblíží jeho životní advent. Chci zůstat na konci svého života jen sám se sebou - nebo se svým Bohem?
Záznam katecheze, která zazněla při adventní duchovní obnově v Ostravě-Přívoze v roce 2008.
Katecheze ke stažení zde.