V nám dobře známém příběhu setkání Ježíše se samařskou ženou mluví Ježíš o sobě jako o pravém zdroji života, o prameni živé vody.
Málokdo z nás ale vnímá, že pustinou bez vody není jen tento svět odvrácený od Boha, ale jsem jí i já sám - a přitom mám přímo ve svém srdci studnu, kde je pramen, zdroj života a lásky. Každý z nás má v sobě žízeň, kterou neuhasí žádný jiný pramen než ten, který tryská z Ježíšova srdce. Je to pravda velmi prostá, ale to, že v ni úplně nevěříme, je vidět na skutečnosti, že hledáme to uhašení žízně všude kolem sebe - a ke Kristu, pravému prameni, se vracíme žízniví a vyhladovělí.
Každý z nás má své studny, u kterých sedává a ke kterým chodí. Pravou studnou je ale moje srdce, kam je potřeba se naučit vracet. To není samozřejmé, protože jsme sváděni k tomu, abychom většinu času žili ve velmi povrchních způsobech komunikací - na rovině práce, slov či maximálně emočních prožitků. Ale to podstatné je, že máme srdce a v tom srdci je Bůh. Ježíš, který přišel, aby se nás ujal v každém rozměru naší potřebnosti. A někdy dlouho trvá, než poznáme, že skutečně jen On jediný může změnit náš život i život druhých.
Ježíš sám touží, abychom pochopili srdce našeho Boha, který přišel na zem jako člověk, aby zachránil každého člověka na této zemi. Je třeba, abychom vzali vážně, že v srdci každého z nás je Bůh sám a chce zevnitř napájet mě a pak ty, které mám kolem sebe. Že je nutné si k tomu svému srdci a k prameni života sednout a pít - a nenechat se odlákat věcmi, které slibují nesmrtelnost a o věčnost nás okrádají, slibují lásku a přináší rozčarování, slibují krásu a nakonec nás okradou o naši vlastní důstojnost. Kdybychom Ježíši více naslouchali, my sami bychom došli k prosbě samařské ženy - Pane, dej mi té živé vody....
První přednáška, která zazněla v rámci postní duchovní obnovy u minoritů v Brně 17.3.2017, je ke stažení zde.
