„Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15)
Pokud sami sobě nebo svému nejbližšímu okolí položíme otázky typu - máte rádi postní dobu? chodíte rádi ke zpovědi?, asi nikdo moc nadšením nezajásá. Ani nad otázkou, ani nad odpovědí. Máme bohužel zvláštní schopnost udělat z toho, co je evangelium, náročné a těžké poselství. A je to jeden z důvodů, proč mnozí lidé přestali do kostela chodit, k Bohu se nevracejí, zpověď odkládají, pokání se vyhýbají a nechtějí mít prostě s Pánem nic společného, protože nějak dospěli k přesvědčení, že náš Bůh je ten, který pořád něco chce, není s člověkem spokojený a klade na něj jen nároky. Ale to je nesmírně falešný tón...
Bůh naplňuje čas svým činem, svým konáním, svou přítomností. On přišel a sestoupil v Ježíši Kristu, aby se NÁS zastal, aby se nás ujal, aby se s každým mohl setkat a každého pozvednout. To Bůh sám se obrátil k člověku, aby člověk mohl jednou provždy žít svobodným životem a nemusel už otročit hříchu. Jsme jednou provždy zachráněni a k tomu nemůžeme nic přidat. Ale dokud nám naše pýcha diktuje hledat svou důležitost jen ve svém výkonu, v tom, co jsem dokázal, vybudoval a kolik jsem našetřil, v tom, jak se mnou musí být Pán Bůh spokojený, protože přece chodím ke zpovědi a ke svátostem a kdo ví co ještě - budu stále sedět ve svém vězení, uzavřený Tomu, který se mi tolik touží dát. Který přišel, aby sám obrátil moje srdce - k sobě...
