Pavel VI. prohlásil svatou Terezii za učitelku modlitby pro nás i pro celou církev. Terezie měla skutečně nejen zvláštní charisma modlitby, ale dovedla toto charisma žít, dovedla je poznat a také předat - a do modlitby nás vždycky vtáhne jen ten, kdo se sám modlí.
Podle Terezie se může dobře modlit jen ten, kdo se nevzdaluje od Krista. Jádrem mého života má být živá zkušenost s lásky s Tím, kdo za mne dal svůj život - s Ježíšem Kristem. Jsme bytostmi, do kterých sám Bůh vložil žízeň po sobě, a je na nás, zda dovolíme, aby tuto žízeň naplnil pouze On. Dokud ale nežijeme ve skutečném vztahu s Tím, který nás stvořil, a neodpovídáme na Jeho lásku, nenajdeme pravý pokoj a nejsme schopni žít ani v pravdě o sobě, ani o Bohu.
Terezii šlo celý život vždy nejprve o čest Boží - a i na nás by mělo být vidět, komu patříme, komu věříme a co hýbe naším životem. Toužím růst ve věrnosti, lásce a pravdě v niterném spojení se svým Bohem? S pohledem upřeným na Krista?
