Svatá Terezie za svého života nepsala ani nevytvářela žádné definice modlitby. Chtěla pouze předat svoji zkušenost a důsledně se snažila psát ne něco, co by bylo jen hezké, ale to, co skutečně prožila a co jí Pán položil na srdce, aby takto předala svým sestrám.
Terezie se velmi chtěla modlit, poctivě hledala u kněží i v literatuře, jak se modlit, a 18 let se trápila snahou o přemítavou meditaci, ale tato modlitba nebyla pro ni. Až sám Bůh ji naučil jejímu vlastnímu způsobu modlitby...
Duší každé modlitby je podle Terezie rozměr jedinečného dialogu lásky. Její modlitba není závislá na konkrétních formách, ale je svobodným vyjádřením lásky dvou osob, které po sobě navzájem touží a které hledají, jak se sobě navzájem co nejvíce a nejintenzivněji odevzdat. Ani my nejsme ve vztahu s Bohem schopni ničeho, pokud nemáme nejprve tu nejhlubší vnitřní jistotu osobní Boží lásky k nám - a křesťanská modlitba je odpovědí na tuto lásku. Toužím i já po takové zkušenosti Boha, po poznání Boha celou svou bytostí? Toužím po tom, aby se mi pod Ježíšovým pohledem lásky stala modlitba životem?
Záznam druhé přednášky z duchovní obnovy v Dobříši (jaro 2015) je ke stažení zde.
