Etiopská anafora
Maria, nesmírný prostore nebes,
základe země, hlubino moří,
světlo slunce, kráso luny,
jase nebeských hvězd,
tvé lůno nosilo Boha,
před jehož majestátem se člověk chvěje.
Tvůj klín choval řeřavé uhlí.
Tvá kolena podpírala lva,
jehož majestát vzbuzuje hrůzu.
Tvé ruce se dotkly Toho,
jenž je nedotknutelný,
a ohně božství, který v něm plane.
Tvé prsty se podobaly kleštím, rozžhaveným doběla,
z nichž prorok přijal uhlí pro nebeskou oběť.
Ty jsi koš pro tento chléb, jež přichází z palčivého žáru,
a kalich pro toto víno.
Maria, v jejímž lůně zraje plod určený k obětování,
vytrvale tě prosíme,
ochraňuj nás před nepřítelem, který nám klade léčky.
A jako vodu smíchanou s vínem už nelze oddělit,
ať se ani my neodloučíme od tebe
a od tvého Syna, Beránka spásy.
