Ukrytý poklad (17. neděle v mezidobí A)

Ježíš nám o svém království vypráví i v dalších podobenstvích. Byl to totiž způsob vyjádření, který velmi rád používal. Zatímco minulý týden představovala podobenství na prvním místě nebeské království samo o sobě, v jeho složení (obilí a plevel), v jeho činnosti (kvas) a růstu (hořčičné zrno), dnešní podobenství – o obchodníkovi hledajícím vzácné perly, a o rolníkovi, jenž na poli nalezne poklad – hovoří na prvním místě o postoji člověka ve vztahu ke Království.

Připomeňme si tyto dvě situace, které Ježíš v podobenstvích popisuje. Jeden rolník při obdělávání pole narazil na zakopaný poklad. Daný případ nemusel být pro Ježíšovy posluchače ničím neznámým, vzhledem ke zvyklostem pohřbívat společně se zemřelým všechny jeho klenoty. Ještě dnes se v Palestině nacházejí starodávné hroby s takovými poklady. Sedlák se s velkou spokojeností vrací domů, prodává všechno, co má, a kupuje to pole, aby se tak dostal k vlastnictví pozemku, na kterém poklad leží. Jistěže jednání tohoto muže není naprosto morálně bezúhonné, ale Ježíš na této otázce své podobenství nestaví. Celé vyústění a poučení podobenství je shrnuto v rolníkově rozhodnutí všechno prodat (kdo ví,  kolik různých drobných věcí, jemu milých a vzácných, bylo do tohoto prodeje zařazeno!), aby mohl získat poklad. O stejném rozhodnutí se hovoří také ve druhém podobenství ve vztahu k obchodníkovi. Ježíš nám sděluje, že se věnoval obchodování s vzácnými perlami a že jich měl ve své sbírce už hezkou řádku. Když však jednoho dne objevuje perlu vzácnější než všechny ostatní, celou svou sbírku, na níž jistě velmi lpěl, prodává a získává onu drahocennou pelu. V obou případech se setkáváme s rozhodnutím vybrat si vzácnější a lepší věc, i když je to za cenu obětování všeho ostatního.

Ježíš doporučuje lidem stejné rozhodnutí – vybrat si lepší věc, avšak na rovině mnohonásobně důležitější. Co nám tedy chce těmito podobenstvími říci? Přišel, aby přinesl na zem Boží království, tedy onu tajuplnou skutečnost, kterou je pravda a život samotný, který Bůh nabízí lidem; skutečnost, jež má viditelnou a konkrétní tvář – církev – kterou sám zakládá; konečně skutečnost, jež na této zemi roste silou víry, v naději a lásce, v očekávání, že bude obrazně řečeno „přesazena“ do nebes, do půdy věčného života a věčného štěstí.

Toto nebeské království je pokladem – tím jediným pokladem, jedinou opravdu důležitou skutečností. Tak významnou, že člověk, kterému patří, má všechno, ale ten, kdo ji nevlastní, nemá nic, i kdyby mu náležel celý svět: „Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ říká Ježíš (Mt 16,26); tedy když mu nebude patřit nebeské království.

Pro takový poklad nejenže má cenu prodat všechno, ale také, jak říká Ježíš, zřeknout se vlastního života, protože kdo ztratí svůj život pro království nebeské, ten ho nalezne; zatímco, kdo si chce svůj život zachránit, ztratí ho (srov. Mt 10,39). Stojí za to obětovat své oko nebo svou ruku, pokud je to zapotřebí, neboť je lepší vstoupit do nebeského království pouze s jedním okem nebo s jednou rukou, než z něho zůstat vyloučený a být vhozený do pekla, byť s oběma rukama a očima (srov. Mt 5,29).

Nebeské království je tím jedinečným, s ničím nesrovnatelným pokladem, poněvadž jenom v něm může člověk nalézt vlastní spásu, v něm uskutečňuje a završuje svůj životní osud a věčné blahoslavenství. Až pominou nebe a země, či ještě před tímto vzdáleným horizontem, až každý z nás odejde z tohoto života a této země a všechno pro něj skončí, pak mu zůstane jenom otevřené, nebo uzavřené nebeské království, podle rozhodnutí, které učinil během svého života.

Nebeské království je opravdovým pokladem – tím jediným skutečným pokladem.

Jak nám však předkládá podobenství, je pokladem skrytým, který není snadné pro sebe objevit. Stačí jenom pomyslet na to, kolik lidí dodnes vůbec nezná evangelium a církev, a to uplynulo již dva tisíce let od existence tohoto pokladu na zemi. Aniž bychom museli chodit daleko mezi ty, k nimž dosud nezazářilo světlo evangelia, je nutno říct, že Boží království je skrytým pokladem také pro křesťany; skrytým, poněvadž je stále co odhalovat a dohledávat, skrytým, protože je obtížné ho odkrýt.

Tento poklad je velmi zvláštní; neozařuje a neoslepuje svým jasem jako zlato, natož aby rozohňoval naši chamtivost; nezaručuje prestiž ani moc těm, kdo jej vlastní. Naopak, po těch, co jej vlastní, vyžaduje oběť, zřeknutí se, vyžaduje, aby se prodávalo všechno ostatní, a to stále, dennodenně, aby bylo možné jej uchovat. I když platí, že vše ostatní, čeho se člověk zřekl, se pak často nalezne již v tomto životě, a to stonásobně více – v dobrech a radostech jiného řádu. Hodnota Království se cele nachází v srdci a naději okamžiku, v němž zaslechneme ono rozhodující „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako svůj úděl království“ (Mt 25,34).

Tato Ježíšova podobenství, kterým jsme naslouchali, nacházíme naplněná a uskutečněná v historickém příběhu evangelia, až se nám zdá, že jsou ta podobenství tímto příběhem přímo inspirována. Jednoho dne přišel za Ježíšem mladík a ptal se ho: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?… Jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi“ (Mt 19,16n).

Opusť všechno, a pak mě následuj. Tato slova vypovídají o něčem větším, než o čem jsme dosud rozjímali. Skrytým pokladem, pro který je zapotřebí všechno prodat, je Boží království, tedy jako skutečnost, ale na prvním místě je jím osoba – je to samotný Ježíš. Následovat ho, zvolit si ho za svůj život a opětovně se pro něj stále znovu rozhodovat, být jeho učedníky, to znamená udělat dobrou volbu – tu jedinou, jež zajišťuje poklad v nebi. On sám je tou drahocennou perlou.

Naše přijímání je pro nás příležitostí znovu stvrdit naši volbu pro Ježíše, kterou jsme učinili již ve křtu. Jsme-li schopni to alespoň trochu pochopit, toto je okamžik, kdy sám poklad přichází a skrývá se v našem nitru, abychom ho směli nalézt.

 

Převzato  z knihy: Slovo a život A
Autor: Raniero Cantalamessa
Vydalo: KNA