Rybáři lidí (3. neděle v mezidobí B)

Nacházíme se na začátku Ježíšova působení. Když byl ponořen do Jordánu a pokoušen na poušti (srov. Mk 1,9–13) a když byl Jan Křtitel uvězněn, začíná Ježíš své vlastní působení mistra a proroka. Když byl umlčen Jan, který byl „hlasem“ (srov. Mk 1,3; Jan 1,23), nastupuje v téměř ideální posloupnosti Ježíš a ujímá se hlásání obrácení. Vytrvale zve k přijetí radostné zvěsti, evangelia, protože čas dospěl ke svému naplnění a Boží království se přiblížilo. Ježíš také ukládá přesné požadavky tomu, kdo mu chce naslouchat: obrácení jako změnu života, jako odvahu uznat, že dosavadní cesta byla špatná, a zároveň odvahu vyznat vlastní otročení modlám – jako protiklad pak postaví pevné rozhodnutí navrátit se k Bohu a přimknout se k němu s pevnou vírou.

Co to znamená, že se „přiblížilo Boží království“? Znamená to, že nyní, díky Ježíšově přítomnosti, jeho životu a slovu, může každý člověk svolit, aby nad ním vládl pouze Bůh, nikoliv modly či jiní páni. Je k tomu však třeba víry: „Věřte!“ Toto Ježíšovo slovo, jež je schopné tehdy jako dnes otřást ospalými srdci, se obrací k nám, kteří jsme vždy znovu pokoušeni spoléhat na vlastní konání a dospět tak až k vyprázdnění naší víry. Nám, kteří se ptáme: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ (Jan 6,28), Ježíš odpovídá: „Věřte!“, aby nás naučil, že „to je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal“ (Jan 6,29). Ano, křesťan nemá nikdy zapomínat, že mnohé dobré skutky jsou stále „naše“ skutky, ale všechny nacházejí své životodárné kořeny v jediném Božím skutku – ve víře.

Tam, kde je toto přilnutí k Božímu jednání, je možné zachytit také jednání Ježíše procházejícího mezi námi. Ježíš vidí a svým pohledem rozlišuje, povolává, přitahuje k sobě toho, kdo ho hledá. Jde o lidi, kteří – jak jsme četli minulou neděli – už byli učedníky proroka Jana Křtitele (srov. Jan 1,35–37). Marek ve svém zpracování klade Ježíšovo povolání učedníků do situace, kdy vykonávají své řemeslo rybářů „podél Galilejského moře“. Ježíš zavolá Šimona a Ondřeje a pak Jakuba a Jana, dvě dvojice bratří zabraných do každodenní práce: vrhání sítí a jejich vytahování… Obrací se k nim slovy: „Pojďte za mnou.“ Je to pozvání, nikoliv rozkaz, a provází jej příslib plodnosti: „Nyní lovíte ryby, ale Království, v něž věříte, z vás udělá rybáře lidí!“ A tito lidé, kteří řeknou Ježíši „ano“, musí zároveň vyslovit i „ne“: zříci se vlastní profese, opustit otce, rodinu, dům…

Uposlechnutí křesťanského povolání jde ruku v ruce se znovuzrozením, s novým životem, novým začátkem. A každé narození vyžaduje také důkladné oddělení: pouze ten, kdo se odhodlal k důkladnému oddělení, bude schopen dát život novému spojení s Kristem a se společenstvím bratří. Vedle toho je však zásadní připomenout, že počátek povolání může nastat pouze díky Pánově milosti a zaslíbení. Na cestě povolání dojde jistě k rozporům a zapřením, protože je pravda, že ti, kteří „opustili všechno a šli za Ježíšem“, v hodině utrpení „Ježíše všichni opustili a utekli“ (Mk 14,50). V každém případě je ale Ježíšovo zaslíbení silnější než všechny nevěrnosti učedníků, kteří budou po velikonočním ránu rybáři lidí a hlasateli Království schopnými předávat všem radostnou zvěst. Kdo totiž naslouchal radostné zvěsti a celým svým životem k ní přilnul, bude vždycky schopen hlásat ostatním evangelium Království, které přichází a jež se ve vzkříšeném Ježíši přibližuje ke všem lidem.