Radujte se! (3. neděle adventní C)

Úvod k prvnímu čtení
Prorok Sofoniáš působil několik let před Jeremiášem. Těmito svými slovy vyjadřuje touhu po obnově města Jeruzaléma, stiženého vládou modloslužebného a násilného krále Manassese. Jde o duchovní i občanskou obnovu. Prorocká slova se obracejí k “dceři Siónské” nebo “dceři Jeruzalémské” – oba tyto výrazy označují Jeruzalém a zároveň odkazují na něco nového, co vykoná sám Bůh.
V textu najdeme několik základních témat, která jsou pro podtržení jejich významu zmíněna aspoň dvakrát, abychom uvěřili tomuto poselství naděje. Celý úryvek je předznamenán pozváním k radosti. Prorok využívá všechna možná slova označující radost: jásot, radost, veselí, plesání… Tato radost je niterná a zároveň se projevuje navenek, protože je do ní zapojeno celé společenství. Ze všeho nejzajímavější je, že tato radost se netýká pouze lidí, ale i samotného Boha (v. 17: “nad tebou bude plesat v radosti”). Úryvek začíná radostí lidu a končí radostí Boží.
Motivem k radosti je Boží příchod. Bůh smazal veškeré odsouzení a nyní přebývá ve svém městě jako spasitel: “Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe” (v. 15.17). Tato spása se projevuje jako obnova lásky (“obnovil k tobě svou lásku”, v. 17). Pro Sofoniáše znamená spása potvrzení původní Boží lásky a nové rozhoření vyhaslé lásky v srdci Izraele. Boží láska zahání strach: není už žádný důvod ke strachu, protože Bůh nám zjevuje, že nás má rád. Tímto úryvkem se inspiruje Lukáš, když popisuje scénu zvěstování: “Raduj se… Pán je s tebou… Neboj se…”

Úvod k druhému čtení
Základem pozvání k radosti i výzvy k překonání strachu (“O nic nemějte starost!”; v. 6) je podle sv. Pavla blízkost Páně (“Pán je blízko”). Slovo “Pán” zde označuje nejen Boha, ale i Ježíše, neboť právě v něm se Bůh sklonil k lidstvu.
List Filipanům ukazuje, že křesťanská naděje je něco úplně jiného než naděje těch, kdo se prohlašují za optimisty. Nezakládá se totiž na subjektivním pocitu osobní volnosti jednotlivce nebo na vnitřním optimistickém rozpoložení duše, nýbrž na Ježíši Kristu, který je zárukou našeho očekávání šťastné budoucnosti. Toto nové probuzení naděje v jednotlivcích i v celém společenství charakterizují tři slova: radost, důvěra a pokoj.
Radost vychází z toho, že žijeme ve společenství s Ježíšem a s bližními. Nezapomeňme, že k neustálé radosti nevybízí Filipany nějaký člověk hovící si v blahobytu, ale uvězněný a trpící apoštol s pouty na rukou.
Důvěra: “O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním…” (v. 6). Odevzdanost Bohu není ničím ponižujícím, neuvádí člověka do nějakého nereálného světa. Je to projev pravé moudrosti, neboť “Hospodin chrání nohy svých zbožných” (1 Sam 2,9).
Pokoj je plodem toho, co bylo řečeno výše. Pavel nás několika slovy upozorňuje, že pokoj neznamená nemít starosti, ale že je to plod Boží moci, která chrání srdce a myšlenky věřících v Ježíši Kristu (v. 7), což je něco zcela jiného než ‚na nic nemyslet‘. Pravý pokoj není nic povrchního, ale dotýká se člověka přímo v jeho srdci a mysli, protože tak budou také jeho skutky a vztahy naplněny pokojem. 

Úvod k evangeliu
Po úryvku o tom, že Boží slovo sestoupilo na Jana Křtitele a on začal ohlašovat spásu (srov. Lk 3,2), nám Lukášovo evangelium přináší morální náplň Janova kázání. Na jejím základě můžeme poznat, co to znamená napřímit cesty a vyrovnat je podle cest Božích.
K Janovi přicházejí různé kategorie lidí a třikrát (v. 10.12.14) mu kladou otázku: “Co máme dělat?” Ve své odpovědi jim Jan Křtitel nedává vyčerpávající návod, ale doporučuje, aby si více všímali lidí kolem sebe a byli k nim spravedliví. Jan, muž pouště, nechce, aby jej lidé následovali poustevnickým a asketickým stylem života. Spíše je vybízí, aby se vrátili do svého normálního života, neboť právě tam musí každý člověk připravit a napřímit cesty pro Boží příchod.
Některým svým posluchačům radí, aby se uměli rozdělit s druhými: “Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné” (v. 11). Pak přicházejí hříšníci a vojáci – dvě “podezřelé” kategorie lidí. I oni se mohou otevřít spáse, pokud budou žít čestně a přestanou zneužívat svého postavení. Když pak přijde Ježíš, stanou se právě hříšníci a vojáci (vzpomeňme na setníka) prvními svědky spásy, která je jim nabízena bez ohledu na to, zda splňují podmínky. Právě tito “podezřelí” lidé se stávají prvními svědky zdarma přijaté spásy, která v nich probouzí nový styl jednání.
Evangelista pak poznamenává, že “lid byl plný očekávání” (v. 15) a uvažoval o tom, zdali Jan Křtitel není Mesiášem. Od otázky “co dělat?” přecházíme tedy k otázce “kdo je Mesiáš?”, to znamená “kdo nás může zachránit?” Jan Křtitel zaměřuje pozornost lidí na toho, kdo “přichází”. On jediný má moc skutečně proměnit starý život, spálit plevy a dát Ducha svatého.

Meditatio
Boží slovo mě vybízí, aby se charakteristickým rysem mého křesťanského svědectví stala radost. “Radovat se v Pánu”: v běžné řeči nikdy neříkáme “radovat se v někom”, ale spíše “radovat se s někým” nebo “radovat se z někoho”. Písmo svaté mi ale říká “Radovat se v Pánu”. Jsem totiž povolán k jedinečné radosti: mohu se radovat z toho, že žiji ve spojení s někým jiným – s Pánem. Má radost bude opravdová pouze tehdy, bude-li prýštit ze zkušenosti vztahu a společenství s Pánem Ježíšem.
Radost, založená na naději v příchod Ježíše Krista, se pak projevuje mým ušlechtilým vztahem k druhým lidem, pokorným vystupováním vůči bližním a tím, že budu v každé situaci vždycky usilovat o to, co je vhodné a prospěšné, abych ke každému, s kým se setkám, našel správnou míru bratrské lásky.
Má radost se musí projevovat také skutky spravedlnosti, jimiž mám dosvědčovat, že jsem byl “zachráněn”. Abych mohl najít pravý pokoj, evangelium mi kromě otázky “Co mám dělat?” nabízí ještě hlubší dotaz: “Komu mám dát své srdce? Kdo mi může říci slovo pravdy, které by posílilo mou ochotu konat dobro?” Jan Křtitel, učitel morálky a spravedlnosti, mě varuje, abych tuto otázku nepřehlédl, a zároveň mi naznačuje správnou odpověď. Ukazuje totiž na toho, který jediný může dát smysl mému životu.

Oratio
Díváme se na tebe, Pane Ježíši. Jan Křtitel tě nazývá “mocnější než já”. Ty jsi skutečně mocnější, protože přinášíš moc Boha Otce, která nás chce dovést ke spáse. Dokážeš zvítězit nad každou naší slabostí a zatvrzelostí, chráníš nás od zlého a daruješ našemu srdci pravý pokoj.
Díváme se na tebe, Pane Ježíši, který křtíš v Duchu svatém. Ponořuješ nás do Božího života, dáváš nám Ducha, který v tobě přebývá a jehož ovocem je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost.
Díváme se na tebe, Pane Ježíši, který přicházíš soudit svět. Znovu rozdmýchej svůj “oheň”: dej nám poznat Boží svatost, jeho náročnou lásku, která nás očišťuje a je pro nás nesnesitelná, neboť jsme nestálí jako plevy. Se zástupem kajícníků na břehu Jordánu vyznáváme i my svůj hřích a lehkomyslnost. Přistup k nám a dej nám sílu, abychom se mohli vrátit k Bohu.
Díváme se na tebe, Pane Ježíši: zatímco my hledáme radost jinde, ty k nám přicházíš a říkáš: “Tvůj Bůh nad tebou plesá radostí.”

Contemplatio
S očima dokořán otevřenýma před Božím světlem, s ušima ohromenýma údivem posloucháme hlas Boží, který k nám každý den volá: “Když dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.”
Pán hledá v zástupu, k němuž obrací své pozvání, dělníky a volá: “Přeje si kdo život a dlouhá léta, aby se mohl těšit dobru?” Odpovíš-li: “Já!”, Pán ti odvětí: “Chceš-li mít pravý a věčný život, zdržuj svůj jazyk od zlého a své rty od falešných slov; chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.” A když to uděláte, mé oči spočinou na vás, mé uši pozorně vyslechnou vaše volání, a ještě než mě budete vzývat, odpovím vám: “Tady jsem!” Co může být pro nás, nejdražší bratři, sladší nad tento Pánův hlas, který nás volá? Hle, Pán nám ve své velké dobrotě ukazuje cestu života.
Bude-li nutné zavést něco náročnějšího, co by prospělo k nápravě neřestí a k uchování lásky, nedopusť, aby tě přemohl strach, a neutíkej hned z cesty spásy. Je přece přirozené, že na počátku je cesta úzká a namáhavá, avšak pokročíš-li na pouti obrácení a víry, budeš kráčet s velkodušným srdcem a nepopsatelnou sladkostí lásky cestou Božích přikázání (sv. Benedikt z Nursie, Prolog k Řeholi).

Actio
Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
“Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!” (Flp 4,4).

Převzato  z knihy: Lectio divina na každý den v roce
Autor: Giorgio Zevini – Pier Giordano Cabra
Vydal: KNA