1. čtení: Jeremiáš 20,10–13
2. čtení: Římanům 5,12–15
Evangelium: Matouš 10,26–33
Dnes nasloucháme části Ježíšově řeči k apoštolům, kteří vycházeli naplňovat své poslání mezi lidmi (srov. Mt 10,5–42). V jeho slovech nachází inspiraci křesťan každé doby, který je povolán k tomu, aby vydával svědectví evangeliu v lidské pospolitosti.
Ježíš nejprve svěřuje Dvanácti svou autoritu, na jejímž základě budou věrohodnými svědky Božího království a budou uzdravovat nemocné, a potom je zpravuje o pronásledováních, která budou muset snášet: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky! … Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagogách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům“ (Mt 10,16–18). Následovat Ježíše znamená být zcela ponořen do jeho života, dokonce mít účast na jeho utrpení, na utrpení spravedlivého, jenž je nespravedlivě pronásledován těmi, kdo nesnášejí jeho konání dobra (srov. Mdr 2). Pokud trpěl Ježíš Kristus, ani křesťan nemůže očekávat nic jiného: učedník není nad svého Mistra (srov. Mt 10,24). Jinde zase Ježíš říká: „Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás“ (Jan 15,20). To je skutečnost, kterou mnozí křesťané prožívají opravdu v tichosti již od prvních generací existence církve (srov. 1 Petr 4,12–19) až po dnešek v mnoha částech světa.
Ježíš se však neomezuje na to, že by apoštolům předem oznamoval násilný odpor světa, kterému budou nevyhnutelně vystavováni, ale také je opakovaně povzbuzuje, aby se nebáli, aby nepodléhali strachu, a tak jim předává odvahu a odhodlanost, která se rodí z pevné víry. Tato důvěra vyvěrá zejména z moci Ježíšova slova, z učení, které dal svým učedníkům v soukromí. Toto slovo je vybaveno účinností Božího slova, které nikdy nemůže být spoutáno řetězy (srov. 2 Tim 2,9): pravda dříve či později vyjde najevo a bude hlásána ze střech domů (srov. 2 Sol 3,1). Kdo chce být věrným zvěstovatelem této pravdy, musí konat dílo, ať to stojí, co to stojí, nesmí nikdy couvnout a uchylovat se ke kompromisům, které by se zakládaly na pouze lidské chytrosti…
Takto Ježíš povzbuzuje i nás, své učedníky, abychom se nebáli dokonce ani toho, že budeme kvůli němu zabiti. Lidé nás mohou připravit o tělesný život, ale nikdy nám nemohou vzít onen pravý život, jejž nám daruje Otec skrze Syna v síle svatého Ducha. Ježíš nás tak vybízí, abychom byli pevní v odhodlání svěřovat svůj život do Otcových rukou, protože právě to byla pravá síla jeho života – odevzdanost, která ho před koncem jeho pozemského putování přiměla zvolat: „Otče… ne jak já chci, ale jak ty chceš“ (Mt 26,39). V dnešním textu to činí slovy, která nepotřebují komentář, musíme je však chápat v jejich pravé hloubce a naléhavosti: „Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci“ (Mt 10,29–31).
Právě z vědomí, že jsme Boží synové a dcery, může prýštit vyznání Ježíše jako Pána a Božího Syna před všemi lidmi. Vyznání však netvoří jen slova (srov. Mt 7,21), nýbrž celé bytí, když svým životem dokazujeme, že stojí za to pro Ježíše zemřít, a tedy pro něj i doopravdy žít. Při posledním soudu budeme souzeni podle toho, jak jsme k Ježíšovi přilnuli a nakolik jsme ho milovali. Tento soud však začíná už dnes a výrazně závisí na tom, nakolik jsme schopni zapřít sami sebe (srov. Mt 16,24), nakolik jsme s to přestat svým pozemským životem poměřovat všechno ostatní, protože jedině tak v nás skutečně žije Kristus. Jen tehdy, když se cvičíme v tomto postoji, můžeme Ježíše poznávat a milovat. V opačném případě skončíme tak, že ho zapřeme před lidmi (srov. Mt 26,69–75) – pak nás ale i on zapře před svým Otcem. Řekne, že nás nikdy neznal, protože také my jsme ho nikdy opravdu nepoznali…
Ano, svět nás může pronásledovat a rozpoutat proti nám veškerou svou zášť, nemůže ale nikterak ohrozit naši křesťanskou identitu, to, že jsme osobami, které vskutku Ježíše Krista milují nade všechno. Závisí totiž výlučně na nás, zda vždycky žijeme s Kristem, zda prožíváme jeho evangelium. V tom nám nikdo a nic nemůže zabránit a v tom také tkví naše jedinečná svoboda.
Převzato z knihy: Hlásej Slovo
Autor: Enzo Bianchi
Vydalo: KNA
